Krok č. 1: Prosadit zákon o referendu o vystoupení z EU nebo setrvání v EU na pořad jednání poslanecké sněmovny.

Což o to, poslanci, kteří to navrhnou, existují, neexistuje ovšem poslanecká většina, která by to odhlasovala. Při posledním dubnovém pokusu zvedlo pro zařazení tohoto jednacího bodu ruku 28 poslanců z 200. Nelze očekávat, že rozložení politických sil se po sněmovních volbách 2021 bude nějak zásadně lišit. Ale pojďme dál.

Krok č. 2: Odhlasovat ve sněmovně zákon o uspořádání referenda o vystoupení či setrvání v EU.

Co se týče rozložení politických sil, platí pro krok č. 2 úplně to samé, co pro krok č. 1. Taková většina ve sněmovně prostě není a v dohledné době nebude. Opravdu si tu někdo myslí, že poslanci největšího pobírače bruselských dotací pro to zvednou ruku? Ale dobře, předpokládejme, že se stane zázrak a sněmovna příslušný zákon schválí.

Krok č. 3: Odhlasovat zákon o uspořádání referenda o vystoupení či setrvání v EU v Senátu.

Jestliže stávající i budoucí složení sněmovny přijetí takového zákona takřka vylučuje, o Senátu to platí dvojnásobně, možná přímo trojnásobně či čtyřnásobně. V Senátu dominují politické síly, pro které je Brusel totéž, co dříve bývala Moskva pro komunisty. Ale nešť, fabulujme, že se opět stane zázrak.

Krok č. 4: Zákon musí podepsat prezident.

Tady problém asi není. A to i přesto, že na Hradě bude v době, kdy by k tomu snad mohlo teoreticky dojít, už dávno sedět někdo jiný než Miloš Zeman. (Ale i ten o sobě přece prohlašuje, že je eurofederalista.) Dá se ale předpokládat, že prezident, ať už jím bude kdokoli, nepůjde proti vůli parlamentu, a i kdyby, lze ho obejít.

Krok č. 5: Vláda vypíše příslušné referendum.

Anebo také nevypíše. Nějaký důvod si k tomu najde. Ale buďme raději pozitivní.

Krok č. 6: Následovat bude nejprve studená a následně horká kampaň.

Nikdo z nás si ani v nejbujnější fantazii neumí představit, co propukne. Devadesát pět procent médií, sto procent podnikatelských svazů a všechny eurohujerské strany, co jich jen v parlamentu hřaduje, spustí s podporou Bruselu propagandistický kobercový nálet za naše setrvání v EU. Dosavadní aktivistické fičáky, které z podání našich médií hlavního proudu známe, proti tomu byly pohodovou selankou.

Krok č. 7: Referendum.

Věřit, že v takových kulisách bude výsledkem referenda czexit, je jako věřit tomu, že Bohemians Praha vyhrají Ligu mistrů. Ne, že bych jim to nepřál. A ne, že bych si nepřál czexit. Jenže výsledkem celého výše popsaného dlouhodobého, možná přímo několikaletého martyria bude přesný opak toho, po čem všichni zdejší czexitáři touží. Totiž triumf eurohujerů, neomarxistů a sluníčkářů, který Českou republiku ještě víc přimkne k EU. Ale dobře, nalhávejme si, že Pánbůh nebude doma a že my, czexitáři, zvítězíme.