Maďarský premiér Viktor Orbán, který na migrační vlnu, jež zaplavila i Budapešť, zareagoval stavbou plotu na hranicích se Srbskem, byl prohlášen za unijního Antikrista. Výsledek? Evropskými velkoměsty zní hlas muezzinů, mrtvé počítáme po stovkách, zraněné, znásilněné a okradené po tisících. Pokaždé, když se něco stane, máme se prý semknout. Myšleno pochopitelně tak, že okolo těch, kteří to způsobili.

2021 – Wir schaffen das nicht, nemůžeme, nezvládneme to. Merkelová a spol. tohle nahlas sice neříkají, ale dělají dnes přesně to, k čemu jsme už před šesti lety vyzývali my, kteří jsme byli nálepkování coby xenofobové, extrémisté a náckové. Stavějí ploty. Naposledy na hranicích s Běloruskem. Sami sebe ale nadále považují za humanisty a demokraty, coby xenofobové, extrémisté a náckové jsme nadále nálepkováni my, kteří jsme již před lety dohlédli mnohem dál.

Unijní „humanističtí“ a „demokratičtí“ politici kupodivu neposílají k běloruským hranicím autobusy, aby tam migranty naložili a odvezli do vysněného Německa, šturmují naopak na východ armády. Jak tohle asi může dopadnout? Nejspíš úplně stejně jako všechno, co kdy EU vzala do svých rukou.

Nejoblíbenější unijní disciplínou je pokrytecké měření dvojím metrem. Když migranty do Evropy distribuuje turecký diktátor Erdogan, Evropská unie uplácí Turecko miliony a miliony eur. Když do Evropy distribuuje migranty běloruský diktátor Lukašenko, vyhlašuje Evropská unie vůči Bělorusku další a další sankce.

V ten samý čas, kdy s požehnáním Evropské unie plane na hranicích s Běloruskem „zákopová válka“, to vše s jediným záměrem, aby z Běloruska do EU neproklouzla ani myš, v ten samý čas, kdy Mutti Merkel žebrá u Putina o pomoc, asi aby Lukašenkovi nějak domluvil, evropský soudní dvůr odsuzuje Maďarsko za to, že si dovolilo sankcionovat neziskovky, které migranty pomáhají lifrovat do Evropy.

A takhle my si tady v EU žijeme. S pokrytectvím v duši a různými metry po kapsách. Vielen Dank, Angela!