Vážené kolegyně, vážení kolegové,
přátelé,

je zbytečné připomínat, že rok 2014 je pro Českou republiku - zem, ve které žijeme a vychováváme své děti, rokem významným. A říkám-li, že je to rok významný pro Českou republiku, jedním dechem tak dodávám, že i pro ODS.

To není povrchní či lehkovážné spojení.

Byla to pouze ODS, která v minulých desetiletích spojovala význam svého vzniku, existence a  obsahu práce s vůlí po prosperitě a úspěšností České republiky. Mějme to, prosím, stále na paměti!

Jako poslanec Evropského parlamentu za ODS, a já bych řekl především za Českou republiku, jsem měl od roku 2004 výjimečnou možnost si každodenně v celoevropském kontextu uvědomovat to, jak cenná je naše historická zkušenost a jak vážná je naše povinnost obhajovat vše, čeho Češi dosáhli, ztratili a pak -  za mnohdy krajních obětí - zpět vymohli.

Čekají nás v tomto roce vážné volby a já nabývám dojmu, že ony „evropské“ podceňujeme lehkovážným mávnutím rukou s tvrzením, že ty komunální jsou důležitější.

Svým způsobem se nemýlíme. Potvrzujeme tak konzervativní pravdu, která tvrdí, že politika má být vykonávána na co nejnižší úrovni. Jenom tak je srozumitelná, jenom tak je kontrolovatelná.

Přesto bychom se přehlížením evropského rozměru našich politik dopustili vážné chyby. Tvrdím, že vše, co se v posledních letech na evropské úrovni politiky odehrává, má přímý vliv na obsah i výkon politiky u nás.

Na základě zkušeností vím, že evropská politika již není „něčím“ zahraničním – je, chtě nechtě, částí politiky domácí. Jsme součástí EU a podceňovat děje probíhající v Bruselu, by se nám vymstilo.

Přál bych si, aby s tímto vědomím vstupovala ODS na Vysočině do procesu výběru svých kandidátů pro volby do Evropského parlamentu.

Chce se mi věřit, že každý z uchazečů o tento mandát si je loajálně vědom vlastního hlubokého mravního závazku k této zemi. Přál bych si, aby každý z těch, kdo se budou ucházet o získání mandátu se štítem ODS, činili tak s pokorou a úctou k zájmům i potřebám občanů této země.

Ale především - s posvátnou úctou k ideálům, na kterých svobodná Republika československá vznikla: na touze po národním sebeurčení, na snech o národní nezávislosti, na víře v národní hospodářskou i sociální prosperitu, na vůli k ideálům odkázaných nám prací i oběťmi generací předcházejících.

Takto jsem po celá léta cítil váhu svého mandátu v Evropském parlamentu a takto jsem se jej i po léta snažil naplňovat.

Ne, nemám špatné svědomí a stojím před Vámi s hlavou vztyčenou!

Nemyslím si, že bych se zpronevěřil tomu, v co věřím i co jsem vám slíbil. Mé svědomí je čisté. Vždy jsem obhajoval pozice, o kterých jsem byl přesvědčen, že jsou pro Českou republiku i její občany výhodné a jsou v jejich přímém zájmu.

Říkám to pevně a silně. Neodchýlil jsem se od toho, co bylo mým předvolebním sloganem v kampani 2009 : „Hrdý na Českou republiku“.

Byl to program promyšlený. Založený na úctě ke všemu, čeho lidé této země dosáhli, co obětovali, co zpět vybojovali.

Takto, prosím, rozumějte například mým neoblomným pozicím, kterými obhajuji českou korunu i svobodné právo českých občanů i napříště suverénně určovat ve volbách výši svých daní a formu jejich přerozdělování.

Nikdy, v žádném případě, nesmí být rozhodování evropských poslanců – tím více evropských úředníků - nadřazeno rozhodování poslanců národních parlamentů!

Nikdo ze zahraničí za nás neudělá to, co můžeme udělat jen my! Nevěřme v to, že to s námi myslí někdo v zahraničí lépe, než my sami! Vše je, a mělo by i zůstat, pouze v našich rukách, vše má být výhradně a jedině výsledkem našeho snažení.

Přátelé,

a přesto - či právě proto - mi dovolte, abych vám oznámil, že se o nominaci do voleb do Evropského parlamentu 2014 již nebudu ucházet.

Důvodem mého rozhodnutí nejsou mé názory.

Naopak. Jsou natolik neměnné a natolik pevné, že se stále obtížněji vyrovnávají s čím dál častějšími hlasy zevnitř ODS hlásajícími, že náš úspěch v EU (například) je měřitelný tím, jak mnoho či jak úspěšně čerpáme tzv. „evropské peníze“ (aniž bychom si současně kladli rozhodující otázku, jak efektivně jsou tyto zdroje investovány a zda právě toto není onen zásadní kanál, kterým byla do ČR importována eurokorupce).

Mé názory ani nerezonují (například) se stále častějším podléhání povrchní představě, že ne souboj o širokopásmovou deregulaci ale „chytřejší“ či „lépe promyšlené“ regulace jsou řešením, a že rozsáhlé „harmonizace“ blahodárně napomáhají k tzv. dokončení jednotného trhu.

Zásadním důvodem již neobhajovat svůj mandát je tedy fakt, že si své názory chci ponechat, neobrušovat je, nezbavovat se jich s mylnou vírou, že tím vyjdu vstříc přelétavému veřejnému mínění.

Chci je i nadále ostře a srozumitelně obhajovat - ale současně svými postoji nebránit, jak se zdá, narůstající chuti po pootočení programu ODS v politice vztahu k EU.

Důvodem mého rozhodnutí není ani to, že bych od mnohých necítil cennou podporu mých myšlenek i práce. Naopak. Právě podpora i důvěra těch z vás, kterých si za ta léta pro vaše pracovní výkony i občanské postoje nesmírně vážím, mi byly příčinou hlubokého váhání, jak se rozhodnout.

Nesmírně si vaší důvěry vážím a pokorně děkuji za každý hlas podpory, který jste mi vyjádřili. Beru to jednak jako ocenění výsledků naší společné práce, ale považuji to zejména jako vaše statečné přihlášení se k ideálům tolik otloukané i odsuzované „staré dobré ODS“.

Dovolte mi proto, abych poděkoval ODS za vše, čeho jsem díky této značce mohl dokázat. Bez práce a nezištné pomoci většiny z vás by tento politický vývěsní štít již zřejmě neexistoval a s jistotou tvrdím, že za těch více než 20 let existence ODS máme být na co hrdi!

Mám radost z toho, že jsem se s vámi mohl podílet na budování významu České republiky – doma i v zahraničí.

Se zájmem o veřejný prostor a děje v něm nekončím. Politicky jsem vyrůstal v hodnotově konzervativní a ekonomicky liberální ODS Václava Klause, jehož myšlenkový svět i osobnost nebyly v ODS ještě nahrazeny. Zůstávám mu věrný.

Ujišťuji vás, že nehodlám a nebudu pasivně sedět s rukama složenýma v klíně. Na to se cítím ještě příliš mladý a málo opotřebovaný. Na to považuji své zkušenosti politické i lidské za příliš cenné.

Věrný konzervativnímu myšlenkovému rámci budu děje kolem nás nejen glosovat, popisovat či analyzovat. Budu je chtít, v mezích svých schopností a možností, i nadále ovlivňovat. Tak, jako jsem to s některými z vás činil poslední dvě desetiletí.

Těším se na další spolupráci.

S díky a s úctou

Ivo Strejček