Podzimní pondělní ráno bývá často samo o sobě dost depresivní, nevlídné a chmury vyvolávající. Pokud se Vám ovšem ještě návdavkem před oči dostane článek s titulkem „KSČM žádá nepromlčitelnost privatizačních afér, staví je na roveň zločinů komunismu“, tak máte zaděláno na opravdu veselý den. Fotografie soudružek Vrzalové, Pěnčíkové a Konečné bok po boku se soudruhy Šimůnkem, Filipem, Ortem a Grospíčem je něco, po čem pracující muži po ránu touží. Slušivé barevné modely focených dam jakoby vypadly z normalizačních sedmdesátých let a jen podtrhují absurditu myšlenek obsažených v textu článku.

Vždy jsem byl zastáncem názoru, že po roce 1989 měla být Komunistická strana postavena mimo zákon. Strana, jejíž členové měli po roce 1948 na rukou krev tisíců politických vězňů a odpůrců režimu. Strana, která se nikdy nevzdala zrůdných myšlenek Marxismu a Leninismu a do dnes se hrdě hlásí k odkazu masového vraha Gottwalda, prostě nemá mít v demokratickém systému místo.

V podobných názorech se utvrzuji vždy, když členové KSČM s drzostí sobě vlastní hlásají o demokracii, požadují zdanění církevních restitucí a volají po spravedlnosti a sociální rovnosti. Možná bych vzal soudruhy na milost, kdyby se stejným zápalem jako volají po návrhu novely trestního zákoníku, kde požadují vyjmout privatizační podvody z devadesátých let ze seznamu trestných činů, na které se vztahuje promlčecí doba, volali i po vyšetření a potrestání zločinů komunismu a strany, kterou bez ostychu zastupují.

Komunisté nyní ve stylu sobě vlastním přichází s převratnou myšlenkou a chtějí postavit privatizační trestné činy na roveň komunistických zločinů. Rozhodně neobhajuji privatizační podvody z let devadesátých, ale z úst komunistů zní tento požadavek naprosto absurdně a jen mě utvrzuje v názoru, že tato strana nemá po roce 1989 na politické scéně co dělat a měla by se ztratit v propadlišti dějin. Ještě před zveřejněním výplodu tohoto návrhu, by si možná soudruzi měli uvědomit základní fakta. Pokud by totiž jejich mateřská KSČ zcela nerozvrátila národní hospodářství a nepřivedla ekonomiku ČSSR do stavu naprostého chaosu, zmaru a úpadku, tak bychom žádné privatizační zločiny a kauzy nyní nemuseli řešit.

Je to jen doklad toho, že je více než nutné neztrácet paměť. Měli bychom mít stále před očima pohnuté osudy tisíců rodin, kterým vláda KSČ v Československu zcela zničila a rozvrátila životy. Dnes a denně by mělo zaznívat, kam všichni soudruzi i s jejich zvráceným pohledem na svět patří. A co je nejdůležitější, komunistům na fotografii by to měli naši zákonodárci při každé příležitosti bez obalu připomenout.