Omlouvám se, ale zmizel jsem. Já odpovím kolegovi Nacherovi. Ten problém spočívá v tom, že my tady skutečně nehrajeme Člověče, nezlob se.  Náš cíl by měl být ten, abychom minimalizovali počet těch, kteří s touto nemocí budou bojovat a neúspěšně bojovat. Aby ten počet těch lidí, kteří klečí na všech čtyřech, protože jinak dýchat nemůžou, byl co nejmenší. Aby ten počet zemřelých intrauterně, tedy v děloze, dětí byl co nejmenší a nepotkávali jsme se s tím na porodních odděleních v současné době. To je cíl. To, co vy říkáte, je nějaká cesta. A mně skutečně je jedno, jestli už je to dobré, to říká ANO nebo Trikolóra. Jako říkat, že se v něčem nedodrží nějaká pravidla opozice, koalice, cíl je rozhodující, ne cesta, ta skutečně rozhodující není. A já jsem přesvědčen o tom, že jsme ve fázi, kdy ještě musíme sbírat údaje, abychom mohli říct ano, tato cesta je ta správná. Dokud ji nemáme, tak v té medicíně prostě musíme dělat tak, že nenecháme toho člověka, aby nakazil ty ostatní, že ho nenecháme, aby sám sebe poškodil.

V okamžiku, kdy budeme vědět s pravděpodobností hraničící s jistotou, nikdy to nevíme, medicína neumí nic stoprocentně, že ten vývoj je takový, že si to lze dovolit, můžeme si dovolit cokoliv. Žádné odvolání na to, co dělají v Holandsku, co dělají někde jinde nehraje vůbec žádnou roli. Každé podmínky jsou jiné a každý ten virus v té zemi je trošičku jiný, protože on mutuje v rámci toho světa, ve kterém je. A to je ta základní chyba a problém toho celého vašeho povídání, že jste zcela zapomněl na to, že nehovoříme o pindíkách na Člověče, nezlob se, ale že hovoříme o živých lidech a že ti lidé také nemusí mezi námi být.