Chápu, že si tímto přístupem tzv. ostruhy nevysloužím, ale také si myslím, že nás bouchačka jako lidskou pospolitost nezachrání a neudělá lepšími. Nedokázala to totiž dosud, dokonce ani přes množství zbraní mezi lidmi. A zatímco jedni umírali pro kšefty druhých, další psali „poučení o tom, jako už nikdy“, jiní čekali, až zase přijde jejich řada. Tedy, že „Pravdu má jenom bouchačkááá.“, jak se údajně zpívá v jedné z písní skupiny Mig 21.

Spojené státy americké, v nichž se debaty na toto téma vedou již desetiletí tu s větší, menší intenzitou z hlediska kvality a síly demokracie také nic moc. Střílí se tam lidé na ulicích, děti ve školách, prezidenti uprostřed svých chráněnců a cvičených agentů FBI, sem tam někdo vystřelí po někom, kdo ohrožoval jeho majetek, život nebo prostě vypadal „divně či jinak“. A pořád nejsme lepší! Pravda, můžeme se nakonec postřílet a vlastně ani nepoznat, zda je nám líp nebo hůř.

Jestli je bezpečnost České republiky v jistějších a lepších rukou poté, co takto hlasovalo pro novelu o zbraních 139 ze 168 poslanců, si nemyslím. Tedy, myslím si, že vím, když tak koukám především na ty, co se tzv. hlasování zdrželi či se nepřihlásili k hlasování vůbec. Stačí si např. projít hlasování klubu KSČM, jehož zdržující se persony jsou dostatečně vypovídajícím důvodem o významu této novely. A více než o dopady této novely, jde o výsledek blížících se podzimních voleb do sněmovny. Nějak tak se to totiž dohodlo s velkou pravděpodobností na poslaneckém klubu a vypustilo se do veřejnosti. Někteří z poslanců kandidujících nově a těch, co chtějí zase, údajně názory nemění, tvrdí ve svých propagandisticky zaměřených sloganech směrem k občanům. Chápu. Jde spíše o takové to rčení, než o vážně míněné, formálně a obsahově kontinuální tvrzení, protože jedním dechem z jejich úst vyjde hlas o tom, „vždyť ty proklamace lidi stejně nečtou“. A tak, proč by tedy lidi najednou mělo zajímat, zda Ferda a Ferda mění nebo ne svoje názory. Že však třeba právě poslanci více zleva dají občanům „zelenou“, co se týká ústavní možnosti zasáhnout, je takovou „signální“ taktikou, kdy se sice po r. 1989 z KSČM linou „zaklínadla“ o manipulací občany buržoázní ideologií v zájmu upevnění pozic kapitálu, na druhou stranu, když budou moci být v duchu bezpečnosti občané ozbrojeni, přeci jen se také šance na dokonce regulérní použití zbraně zvětšuje. Čili zmanipulovanost otevírá větší možnosti nakládání se zbraněmi mezi veřejností, a kdo pak bude zkoumat opodstatnění, že? Prostě občan a jeho země byli v ohrožení. Kdo by se v tom chtěl pitvat, občan má právo zasáhnout, a basta!