Kladou-li si podobnou otázku zástupci tzv. marxisticko-leninského subjektu, tedy současné KSČM, která ústy svých představitelů čas od časů „kolísá“ mezí větším či menším příklonem ke stalinismu, národovectví a k podobným prázdným a ještě prázdnějším floskulím, a pragmatismus má jako programovou náplň o roli „revolučního subjektu v dějinách“ s ohledem na „přežívající“ existenci v 21. století, pak se není co divit. U některých za KSČM se naplnila letitým vysedáváním ve sněmovně PČR. Ono „zvedání praporů“, jimiž kdysi sms obesílal nejmenovaný, ale známý a dnes stále europoslanec za KSČM se totiž minimálně bez cíle, kam kráčet s těmi prapory, neobejde.

Jenže… Léta nám běží všem, a kdyby mělo jít jen o ty ideje, jejich realizaci a rizika s tím spojená – a prosím kapitalismus od bouřlivých let hospodářské krize hodně „vyměknul“ (soft skills; nám předvedl naposledy v záběrech videonahrávky pocházející z útrob KSČM sám předseda KSČM Filip v rytmu songu skupiny Kabát Pohoda, se slovy „s nožem anebo sekerou…“, což bylo pro některé vlnící se poslankyně v rytmu připomenutím si revoluce, která se bez „nožů“ mnohdy neobejde, stejně jako ji dnes a denně zažívá tzv. cognitariát elegantněji, už ne tak v odpovídající mzdové hladině, např. u klávesnic spravovaných PC či dalších od-nožů moderních technologií), pak by někteří umřeli a do PS PČR se ani nepodívali.

Páně Filipovo rozhořčení se nad tím, že podnikatel Sehnal oživuje dávno zašlou slávu strany ODA s tím, že „»Ať nejdřív zaplatí 60 mil. Kč dluhu, které ODA nadělala!«, reagoval bezprostředně předseda ÚV KSČM Vojtěch Filip. Podle něj tito lidé chtějí zneužívat erár. »Jejich zájmem je čerpat peníze ze státního rozpočtu. A já si nemyslím, že je to poctivý přístup k politice. To je služba sama sobě«, zdůraznil…(apropós, kolik že to vlastně strany dostávají z toho eráru, tedy i KSČM, v jejímž čele se pan Filip tetelí nebo snad popelí?) Na dotaz, zda tomu nezabrání zákon o střetu zájmů, odpověděl: »Je evidentní, že tento zákon něčemu takovému zamezit neumí.«“, (zdroj:http://www.halonoviny.cz/articles/view/44738858), je takovým hnutím mysli, když už jeden miliardář Andrej Babiš by přeci jen byl ochoten v zájmu svém přibrat příp. některé zástupce za KSČM do případné vládní koalice.

Nemohu si právě vybavit, že by se pan předseda Filip z KSČM podobně vymezoval proti svému spolustraníkovi kdysi z KSČ panu Babišovi a nedávno vzniklému ANO 2011. Konečně politická praxe s jedním „politickým manažerem“, mosteckým podnikatelem J. Zelenkou od Severočechů.cz není min. od r. 2010 neznámá ani panu předsedovi Filipovi z KSČM, že?

Ale možná jen nechce ty soukromovlastnické zájmy tak štěpit a miliardář Sehnal se svými ODA-zájmy by byl tak nějak navíc. Ekvilibristika „vyznání“ ohledně osobního Babišova politického angažmá z úst politologa Zbořila: „»Babiš byl první, kdo to pochopil a nechal se přemluvit, aby do toho šel sám osobně. Původně počítal, že si to vyzkouší nejdřív na Senátu, a pak půjde se svým hnutím dál. Ovšem vývoj ho zaskočil, dosáhl úspěchu, takže musel začít utvářet stranu,« řekl Haló novinám Zbořil. Tvrdí, že ti ostatní bohatí Babiše napodobují, zatím jsou víceméně skrytí. Spojuje je názor, že stát se musí řídit jinak. »Zajímá je správa země, taková, aby byla výhodná pro ně. Strany miliardářů jsou ideově nejasné. Ti lidé se dostali většinou asi poctivě k penězům, ale mají obavy o své majetky,« dodal Zbořil.“ (zdroj: http://www.halonoviny.cz/articles/view/44738858). Více než o jinakosti, resp. poctivosti jedněch miliardářů a nepoctivosti druhých miliardářů si troufám tvrdit, že prostě stačilo. Tedy on by je mohl rozpoznat snad příslušný finanční úřad, ne tak již politolog Zbořil. A. Babiš se svým hnutím ANO 2011 skutečně některým do politiky opět pomohl (např. panu Faltýnkovi z ČSSD opět na politické výsluní tentokrát za ANO 2011), zkoušel to konečně i s bývalými předlistopadovými milicionáři na Vysočině.

Shrnu-li, pak v tom „politickém podnikání“ nevidět zase takový rozdíl. A politika si své manažery zaslouží, to už vědí i ve „vládě“ Ústeckého kraje…

Uspět v politice dnes – bez valné účasti mas, a „shora“ - stojí hodně peněz, asi tolik, co vynesly a vynášejí i pana Babiše a spol.

O tom, co vyneslo pana Filipa, nestojí za to se příliš rozepisovat, neboť lze dohledat, a pánové Babiš a Filip jsou zhruba stejného střihu (jen v jiné době a s jiným zadáním), budeme-li přemýšlet, co z nich může do budoucna dělat příp. koaliční partnery. Jestli by přitom počítali s přispěním miliardáře Sehnala, je předčasné soudit. Dva by bylo na koalici dost, a „třetí“ do počtu by mohl být docela nenápadný, mlčenlivý soulad, a taky hlasovací kvantum. Ale takových se bude ve volbách do PS PČR hlásit v roce 2017 docela dost už v současném složení parlamentních stran. Hodně, dalo by se říci.

Takže – pan předseda Filip by měl – je už načase – připustit – že jsou to „prachy“, co z rádoby revolucionářů dělají pragmatiky. Ale – pravda – dovolí-li funkce, lze o tom slyšet i naopak.

Toť „novoroční“ poselství o tom, co zve se komunistickou levicí v 21. stol. v ČR.