Vážení kolegové, vážený pane ministře,

protože byl tento bod znovu otevřen po značné době a došlo již k určitému posunu, který zde pan ministr popsal, když mluvil jak o úhradové vyhlášce, případně o financích, které půjdou nad její rámec, byť jsem toho názoru, že základem stabilizace má být právě především navýšení plateb za státní pojištěnce.

Nerad bych toto téma nyní dále rozváděl a pokusím se být tedy maximální stručný a vzápětí i vysvětlím proč. Sám pan ministr tehdy zmínil, když se poprvé tento bod otevřel, že tvrzení, že je zdravotnictví v krizi či kolapsu není pravda. Nicméně vzápětí se zde vedla polemika, že není v krizi, ale nefunguje úplně skvěle. Proto zde ani nechci v této polemice dále pokračovat.

Přiznejme si však, že po té personální stránce - a již to zde dnes také padlo, to není rozhodně tak růžové. Lékaři a zdravotní sestry dělají velké množství přesčasů a nemají prostor pro důstojný život a odpočinek po náročné práci. Nebýt vlastně jejich obětavé práce, tak systém už dávno zkolabuje, čímž bude nejvíce ohrožen právě pacient. Třeba si i položme otázku, kolik operací se musí odložit, protože chybí sálové sestry, resp. kolik schopných zdravotních sester raději odejde do fabrik, kde mají řádově nižší stres. A obdobně bych mohl mluvit i o zázemí zdravotnické techniky a přístrojů, tedy kolik je v provozu zařízení za jednotky nebo desítky milionů korun, ačkoliv ne všude je dostatek personálu, který je umí obsluhovat a správně odečítat výstupy.

Samozřejmě toto nevyřeší jen další finance, byť je to jeden z nejdůležitějších faktorů. Především lékaři a zdravotní sestry musí mít takové pracovní podmínky a prostředí, aby vůbec chtěli tuto práci vykonávat. Proto si asi važme každého, kdo ve zdravotnictví pracuje a pokusme se my všichni vlastně jim vytvořit takové podmínky, aby tam chtěli opravdu pracovat. Zdravotnictví však musí být podřízeno především potřebám a preferencím pacientů.

A dovolím si tvrdit, že zdravotnictví je v krizi právě především z pohledu pacienta, kterého by v ideálním případě měly zastupovat pojišťovny a zajistit všem svým pojištěncům rovný přístup k péči. A dnes tomu tak bohužel není. Pojišťovny svým pacientům negarantují, že bude ošetřen u poskytovatele, kde se neporušuje zákoník práce, a který je dostatečně personálně zajištěn jak v řadách lékařů, tak sester. Dokonce ani nezajišťují, že vůbec bude ošetřen, obzvlášť na konci roku a místo toho je nasměrován k jinému poskytovateli, který ještě nevyčerpal stanovený budget, anebo je mu v horším případě doporučeno, ať dorazí až v lednu.

Pak se dostáváme k tomu, kdo je tedy skutečně odpovědný za fungování pojišťovny. Bezesporu především správní rada. Proto je nezbytné obsazovat správní radu zdravotních pojišťoven lidmi, kterým skutečně záleží na doručení kvalitní zdravotní péče, tedy především zástupcům pojištěnců. Jak volit pojištěnce do správních rad zdravotních pojišťoven řešíme jak v poslanecké novele pod číslem sněmovní tisk 479 nebo i vláda ve svém sněmovním tisku 516, které jsou zařazeny na program této schůze.

Mrzí mě tedy, že návrh na předřazení dnes neprošel. Nicméně nutno poznamenat, že pan ministr byl jedním z mála vládních poslanců, kdo pro něj hlasoval. Souhlasím i s tím, že to je jen dílčí část problému. Nicméně pokud budou i občané vidět, že ten systém je spravedlivý a transparentní, a že mají reálný vliv na jeho fungování, pak se nám možná podaří obnovit nejen důvěru pacientů, kteří si celý život zdravotní péči platí, ale i samotných lékařů a zdravotních sester.

To je v tuto chvíli ode mne vše. Děkuji.