Kolegyně a kolegové,

já mohu konstatovat, co už tady bylo řečeno předřečníkama, že prakticky tento zákon, tento sněmovní tisk o ekologickém zemědělství, probíhal v obecném konsenzu. Byly schváleny i pozměňovací návrhy opět napříč politickým spektrem na zemědělském výboru, to potvrzuju. My jako klub hnutí ANO tento zákon i podané pozměňovací návrhy budeme podporovat během hlasování i zákon jako celek. Nicméně já bych se ještě chtěl při této příležitosti zmínit o rozsahu ekologického zemědělství v tom sektoru zemědělství České republiky.

Ten zákon je samozřejmě velmi dobře propracovaný, je do detailů, prakticky řeší všechny záležitosti ekologického hospodaření. A když se teď zamyslím nad těmi rozměry toho ekologického zemědělství, tak z hlediska prakticky České republiky, z hlediska obhospodařování půdy zemědělství samo o sobě, ekologické zemědělství, zemědělci v režimu ekologického hospodaření obhospodařují zhruba 15 % zemědělské půdy.

Takže z hlediska prvovýroby jsme na tom tak, Česká republika, že jsme prakticky lídři ekologického zemědělství, zemědělství v Evropě. Tuším, že zaujímáme druhé místo, Česká republika, v rámci Evropské unie, takže české zemědělství je z hlediska prvovýroby jedno z nejekologičtějších zemědělství v Evropské unie. Je to paradox.

Problém je, když se podíváme na tu samotnou produkci a spotřebu potravin a když se podíváme na to z hlediska občana, spotřebitele, tak tady už je trochu problém, protože jaksi spotřeba biopotravin v tom spotřebitelském koši v České republice tvoří pouze 1,6 %. Takže my, čeští občané, sníme pouze 1,6 % biopotravin a věnujeme tomu 15 % obhospodařování zemědělské půdy.

To je takový trochu jakoby paradox, protože když bychom to přepočítali, kdybychom chtěli bý stoprocentně ekologicky hospodařící republikou, tak bychom dokázali uživit pouze 10 % národa. Dokázali bychom prakticky pokrýt soběstačnost České republiky z hlediska spotřeby potravin jenom 10 % procenty potravin. A to je tady trochu problém.