Jsme relativně malá země. Nemáme ani přírodní podmínky, jako třeba Švýcaři, ani dostatek prostředků k udržování tak rozsáhlé armády, abychom byli schopni chránit vlastní hranice. V otázce vojenské bezpečnosti prostě nejsme soběstační a nejspíš nikdy nebudeme. To je realita, kterou je potřeba přijmout. Zároveň ležíme v srdci Evropy, v místech, kde se střetávají zájmy velmocí. To, že od konce 2. světové války, když nepočítám hanebnou sovětskou invazi v roce 1968, prožíváme bezprecedentní období klidu a míru neznamená, že to tak musí být nutně navždy.

Si vis pacem, para bellum – kdo chce mír, chystá se na válku

Jak praví toto staré přísloví, tak i v dobách míru a bezpečí je nutné myslet na vlastní obranu. A tady je úloha NATO pro naší zemi nezastupitelná. Nejen, že je to mocenská protiváha, která může na potenciální nepřátele působit odstrašujícím dojmem, ale zároveň Severoatlantická aliance disponuje dostatečnou armádou a výzbrojí na to, aby byla schopna nás v případě napadení účinně bránit. V současné době nemá NATO z bezpečnostního hlediska pro naši zemi alternativu.

Dovedu pochopit, že někomu se třeba určité kroky NATO nelíbí, ale rozhodně nedovedu pochopit hlasy, které volají po vystoupení z paktu. Jakou ti lidé nabízejí alternativu? Máme se bránit sami? Nedokážeme to, minimálně ryze vojensky je to nemožné. Máme se spolehnout na Rusko? To už jsme jednou udělali a poté jsme odsud nemohli boty ruských okupantů více jak 20 let vyhnat!

Hodnoty, které ctíme, ale vznikly na západě a tam se jim také daří nejvíce. To neznamená, že musíme nutně souhlasit s každou na hlavu postavenou hyperkorektností, která se někde ve spřátelené zemi uchytí. Ale je logické, že obranou alianci budeme hledat se zeměmi, které podobné hodnoty vyznávají a ne naopak.

Pouze slavit svátky nestačí. Musíme být v rámci NATO silní a stabilní. Máme excelentní vojenské a zpravodajské útvary, které si v rámci aliance získaly vynikající renomé. Máme být na co hrdí. Ovšem je také potřeba dodržovat vlastní závazky. Sami jsem se zavázali k výdajům ve výši 2 % HDP na armádu. Tento návrh by měl být akceptován všemi, ale neustále naráží na odpor některých politiků. Jedním z nich je bohužel třeba i ministr obrany a to příliš veselé opravdu není. Jestli je to i tím, že vládu podporují politické síly, kterým by odchod z NATO nevadil nebo ho dokonce hlásají, to nechám na posouzení každému z nás.

Tak pán Bůh s námi a zlé pryč