Gruzie se potácí od problému k problému. Postsovětská republika, kterou si postupně rozkouskovává Rusko: Abcházie, Jižní Osetie. V roce 2003 růžovou revolucí přichází k moci nová generace politiků v čele s Michailem Saakašvilim.

Země, které se v roce 2008 během bleskové ruské invaze téměř nikdo nezastal – a pokud jo, tak spíše slovně, než prakticky. Tehdy to začalo a měli jsme si uvědomit, co představují Putin a Medveděv.

V roce 2013 Saakašvili končí. Nenaplnil očekávání. Sama jeho vláda se ocitla v korupčních kauzách. Přichází Gruzínský sen – strana oligarchy Bidziny Ivanišviliho. A ten, ať přímo, či nepřímo, vládne skrze stranu dodnes.

V mnoha ohledech se inspiruje Ruskem. Nejnověji právě zákonem o financování nevládních organizací. Ve zkratce budou všechny takové organizace pod přísným dohledem státu. Budou označovány jako zahraniční agenti, pakliže aspoň pětina jejich rozpočtu bude ze zahraničních peněz. S takovým cejchem pak bude snadné jakoukoliv kritiku či podnět od organizace banalizovat a obracet hněv lidí proti ní. Je to přece zahraniční agent, no ne? Zákon se týká i médií. A pozor, jeho připodobnění k   americkému zákonu z roku 1938 kulhá na obě nohy. Protože v Gruzii bude zahraniční agent pouze ten, kdo má něco společného s USA nebo s EU. Ne s Ruskem, ne s Čínou... proč asi.

Rozděl a panuj umí všichni takoví: Ivanišvili v Gruzii, Putin v Rusku… a Fico na Slovensku.