Nový den žádá nové fráze/ co bylo včera, neplatí/ planeta krouží po své dráze/ a člověk trpí závratí, napsal kdysi dávno Jiří Žáček. Netušil, že dnes budeme trpět závratí ještě větší.

Od doby, kdy maturanti napsali své slohové práce, uplynula dlouhá doba, a zároveň jsou to jen dva měsíce. Závratí začneme trpět, když se díváme na události, které se kolem maturit, hlavně z českého jazyka, odehrávají. Centrální hodnotitelé, kteří opravovali slohové práce, nabírali na zpoždění, ředitelům i učitelům a studentům tekly nervy a Cermat pravil ústy Jiřího Zíky, že o nic nejde.

Senátor Jiří Růžička, jinak ředitel gymnázia Jana Keplera, velmi distingovaný pán, na svém facebookovém profilu komentoval pozdní předávání maturitních výsledků písemné práce. Žáci ji napsali 11. dubna a výsledky obdrželi mnozí těsně před ústní zkouškou, třeba o půlnoci nebo v pět ráno. „Sociální sítě nevnímám jako místo vybíjení nejnižších pudů, ale tady mě napadají ty největší sprosťárny.“ A z plna hrdla zaklel.

Jak vypadají výsledky prací, u nichž už známe výsledek? Některé opravené slohové práce nesou různorodý rukopis hodnotitelů, žáci průměrní ve slohu mají lepší známky, žáci výborní mají známky horší. Svůj názor opírám o svou vlastní zkušenost. Statistiky přes opakované žádosti na MŠMT za tento rok ještě nemáme k dispozici.

Učitel, který učil žáky delší dobu, se neměl šanci dostat k jejich pracím. Vše bylo velmi pečlivě utajeno – výsledky byly žákům oznamovány výpisem ze speciální tabulky, jejíž jazyk stojí za zmínku. Hodnocení tabulky spíše nahrává argumentům, že sloh nelze objektivně hodnotit, i když se Cermat pokouší o přesnou specifikaci. Posuďte sami.

Kategorie 2. B – lexikum: hodnocení 4 body – slovní zásoba je spíše bohatá, hodnocení 3 body – slovní zásoba je postačující, hodnocení 2 body – nikoliv potřebně bohatá a pestrá, hodnocení 1 bod – slovní zásoba je spíše chudá. Můžeme pokračovat dále kritériem 3. A – větná syntax: textová koheze – hodnocení 3 body – výstavba celků je v zásadě promyšlená, výstavba větných celků je ve větší míře přetížená – hodnocení 1 bod.

Zde podle všeho vzniká stejný problém jako u zákona, který řešil množství drogy větší než malé.

Vyslechla jsem následné debaty studentů. – Prosím tě, jak moc to vyprávění mělo být sci–fi? (Dnes už vím, že tato osoba má v hodnocení málo sci-fi prvků!) – Je apokalypsa sci-fi, nebo není? – Dopustil jsem se chyby, když jsem obrázek Josefa Lady popisoval v barvách, ačkoli byl černobílý? A když jsem k tomu přidal i své pocity, nebylo to víc líčení než popis, bude mi to uznáno? Vždyť jsme rozebírali knihy některých autorů a tam se mísilo všechno. Jak moc to měl být čistý útvar? Co mi budou počítat a co ne? Bude mi stačit jen TUŠENÍ o tom, co je slohový útvar, jak říkal pan Zíka?

Možná se zeptáte, jak je možné, že učitelé nemohou slohové práce opravovat. Cermat to zdůvodnil tím, že ti, kteří loni opravovali podle tabulek Cermatu, byli málo přísní, a fungoval prý tam takzvaný sociální efekt (ředitel Cermatu Jiří Zíka). Podkračovali prý hranici a radši dávali studentům o bod více, aby uspěli.

Dnes podle statistických analýz víme, že důvod k opravování centrálními hodnotiteli nebyl. Předpokládaná neúspěšnost měla být desetiprocentní, ale nakonec se zvýšila jen o 2,3 procenta. Navíc se ukázalo, slovy Jiřího Zíky, že hodnotitelé jsou taky lidé, občas podhodnocovali, občas nadhodnocovali, a postupovali tedy stejně jako učitelé. „Hodnotitelé jsou lidé, a pokud najdou šanci maturantovi přidat bod, tak mu ho přidají. A já s tím počítám,“ řekl k tomu Zíka.

A to vůbec nemluvím o didaktických testech, které letos nestihlo v časovém limitu spousta výborných studentů.

Chce se říct jednoduše – není to fér…

Byla jsem před léty na senátní debatě o státní maturitě, organizoval ji tehdy budoucí ministr Chládek. Pozval si různé experty, mezi jinými i bývalého ministra Vopěnku, který bedlivě pozoroval klání učitelů, kteří obhajovali Cermat, a učitelů, kteří se snažili dobrat nějakého systému. Nakonec řekl, že je mu smutno z toho, jak velkou nedůvěru má MŠMT k učitelům v terénu.

Myslím, že o to jde dnes nejvíce. Vysokoškolsky vzdělaní učitelé, kteří učí mnoho let, pro ministerstvo nic neznamenají. Nikdo z těch, kteří se věcně a slušně ozývají, není vzat na milost, ba naopak. (kolegyně Veronika Valíková a Lenka Dohnalová věcně dokazují na České škole, Oldřich Botlík, Ondřej Hausenblas na Eduinu) Všechno marné.

Nenastal, milí učitelé, čas, abychom se ozvali ve jménu svých žáků?