Tak skončil jeden z nejzvláštnějších školních roků, které jsem v dlouhé éře svého působení ve školství zažila. Konec školního roku byl v naší společnosti jako v pohádce Jana Wericha Princezna koloběžka první: ustrojený neustrojený, obutý neobutý, učesaný neučesaný…

Jako interaktivní učitelka jsem si udělala zpětnou vazbu a ráda podělím se s vámi o to, co mě zaujalo.

Měla bych přemýšlet nad příštím školním rokem, co si z postřehů mých studentů odnést. Jsou věci, které neovlivním, ale třeba i já bych radši chodila do školy na devět hodin. Mnoho mých kolegů, kteří měli online výuku od osmi hodin ráno, říkalo, že žáci byli na obrazovce v pyžamu… A psychologické výzkumy říkají, že pozdější začátek školy byl pro většinu žáků výhodnější. Co pak ale s unikátním mimoškolním vzděláváním jako jsou kroužky a kluby, které počítají s tím, že student či žák má volno už brzy po obědě?

Mí studenti byli velmi autentičtí a sebereflektivní, když psali, jakou zkušenost si z on-line výuky odnášejí do budoucnosti: „Nenechávat úkoly na poslední chvíli, přestat se zanedbáváním věcí, které jednou budou pro mě důležité, neprokrastinovat, neprokrastinovat, neprokrastinovat…“ Také zaznělo: „Chtěla bych se méně stresovat a více si život užívat. Jak moc bych jim přála zažít některý typ severského školství, třeba finskou školu, kde se studenti jako u nás tak moc nehodnotí a zároveň se tolik nestresují.“

Co naopak ale ve své výuce ovlivnit mohu: „Měli jsme větší prostor vyjádřit své názory a pocity než při normální výuce, děkuji i Vám za snahu a práci, kterou jste si dala s připravováním práce a materiálů, děkuji za pravidelnou a organizačně dobře zvládnutou výuku ZSV, dalo mi to spoustu nových podnětů k přemýšlení, děkuji za Vaši vstřícnost a otevřenost vůči nám v této formě výuky, tato forma mi vyhovovala, přijde mi, že jsem se toho naučila více než při normální výuce“. Taková poděkování hodně hřejí a budu teď přes prázdniny přemýšlet nad tím, jak svým studentům dát při výuce ještě víc prostoru.

Zazněla i tahle věta: „Bylo to fajn, hodně věcí mi teď připadá jaksi čistější“. Nad touhle skvělou myšlenkou už přemýšlím dlouho. Jako bychom se v době koronavirové vrátili do časů čistějších vztahů, jasnější solidarity, čistější přírody, jasnějšího nebe. A bohužel, jak rychle se vše vrátilo do starých zajetých kolejí!

Dotazníček byl zakončen: „A ještě bych chtěl(la) říct:…“ A kdosi mi tam napsal – šťastné prázdniny! A jelikož mám slovo šťastné spojeno s novým rokem, tak mě to pobavilo. Nicméně dává to logiku – po době nešťastné by měla přijít doba šťastná, alespoň pro studenty a žáky. Tak tedy: odpočiňte si prosím všichni, i když čelíte názorům, že se práci vyhýbala strana učitelská či žákovská. Nic z toho se nezakládá na pravdě. Všichni si letošní prázdniny po neobvyklém školním roce zaslouží.

Takže: šťastné a veselé, ale opatrně prosím. Ohniska tu ještě stále máme.

Hana Vacková
učitelka Gymnázia Hejčín v Olomouci a spolupředsedkyně Zelených v Olomouckém kraji