V posledních dnech, zejména po dramatických událostech minulých týdnů a měsíců, jsem se spolu s řadou podobně uvažujících lidí vážně zabýval pokusem využít říjnových parlamentních voleb ke svému opětovnému vstupu do každodenní politiky.

Jsem si vědom toho, že jsem tím vzbudil nemalá očekávání, o čemž svědčí velké množství pozitivních reakcí jak lidí zevnitř dnešní politiky, tak i běžných občanů. Všem z nich za to děkuji.

Po velmi intenzivní práci a desítkách schůzek a jednání jsem zjistil, že v krátkém čase, který do voleb zbývá, lze sice vytvořit volební subjekt, který by určitým způsobem mohl uspět, ale nesplňoval by představy, s nimiž se v politice pohybuji, a který by i při případném volebním úspěchu mohl v politice dlouhodobě standardně působit. Proto jsem se – po dlouhém a bolestném rozhodování – rozhodl v těchto volbách nekandidovat.

Nesmírně oceňuji, že mnoho jednotlivců, politických hnutí i menších politických stran bylo ochotno překročit nejen své názorové rozdíly, ale i rozdílnost svých bývalých politických angažmá, kdy si často byli spíše soupeři než spojenci.

K různým spekulacím chci jasně říci, že nejvíce pozitivního v tomto pokusu o rychlé vytvoření nového politického subjektu vykonala Jana Bobošíková. Našel jsem v ní největší ochotu hledat řešení, které by mohlo integrovat velmi různorodou skupinu lidí obdobně cítících vážnou situaci naší země a tragický stav naší politické scény. Jí chci poděkovat zvlášť.

Tímto pokusem pro mne nic nekončí. V průběhu následujících dvou měsíců rád aktivně pomohu těm, kteří i beze mne do tohoto volebního souboje půjdou. Po uskutečnění předčasných voleb a po seznámení se s jejich výsledkem jsem připraven – společně se všemi, kteří o to budou stát – se ptát, co s pravicí v naší zemi a s jejím dosud nejvýraznějším představitelem, Občanskou demokratickou stranou, v budoucnu učinit.