Otevření českých mateřských škol o něco mladším dětem (od dvou let výše), než jsme byli dosud zvyklí (od tří let výše), podporuje podle průzkumů veřejného mínění ze září 2017 skoro sedmdesát procent občanů České republiky, proti je pouze 26 procent. Hledejme příčiny tak silné podpory, která se v naší jinak dosti rozštěpené společnosti hledá jinak velmi těžko.

Podle mého je to dané těmito skutečnostmi. Za prvé občané jsou asi o hodně citlivější k problémům českých maminek, než pak Klaus mladší. My žijeme běžné životy, řešíme běžné problémy – jistě poněkud odlišné od věže ze slonové kosti, ve které pobývá syn bývalého premiéra a prezidenta. Ostatně často vzpomíná na dlouhé roky strávené v paneláku na Proseku, tak by měl vzít do úvahy, že drtivá většina lidí v této zemi na obdobných místech bydlí stále.

Tito lidé nemají peníze na chůvy a „baby-sitting". Oni nemají peníze ani na to, aby maminky byly doma s dětmi tak dlouho, jak by samy chtěly. Oni totiž nemají čas existencionálně rozjímat nad směřováním všehomíra, řeší totiž úplně jiné problémy. Ne existencionální, ale existenční.

Za druhé lidé vnímají, že jim nikdo nic nenakazuje. Maminkám je tou úpravou, která bude plně účinná od roku 2020 (pokud to na popud Václava Klause mladšího parlament nezmění) dána MOŽNOST požadovat přijetí dvouletého dítěte do školky, nikoliv POVINNOST ho umístit do školky. V tom je jistý zásadní rozdíl. Lidé mají rádi svobodu, v podstatě je to jejich přirozená vlastnost. A toto je rozšíření prostoru svobodné volby.

Za třetí. Jde pan Klaus junior proti realitě. Ono totiž ve skutečnosti platí, že v českých mateřských školkách je i nyní více než 40 tisíc dětí, kterým ještě tři roky nebyly. Což je asi tak 40 procent z populačního ročníku. Tyto děti jsou v těch školkách, kde existují kapacity. Takže dochází k neférovému stavu. Na mnoha místech školky běžně berou mladší děti, protože nenaplní kapacity, na jiných (třeba v Praze, středních Čechách a větších městech) je odmítají, protože kapacity nemají. Čili tady máme dvě kategorie maminek. Jedny mají tu možnost dát dítě do školky, jiné bydlí o 40 kilometrů jinde a tu možnost nemají. To, co jsem v minulém období prosadila, v podstatě znamená, že stát vydoloval peníze na platy a hlavně na investice tak, aby kapacita vznikla všude. Čili abychom si byli tak nějak regionálně rovnější.

A teď otázka, proč jde Václav Klaus ml., který jinak zručně kormidluje svoji politickou bárku na vlnách populismu, hlavou proti zdi sedmdesáti procent občanů? O svobodu mu jistě nejde – již bylo výše dokázáno, že svobody naopak přibývá. Vezměme to tak, že existuje celkem významná skupina pedagogických pracovníků, kterým nové opatření přinese spoustu práce a starostí. Já je chápu a chápu i jejich podporu podobným restriktivním návrhům. Ale řekněme si to takhle: V této zemi nejsou občané a jejich děti pro mateřské školy, ale mateřské školy jsou tu pro občany a jejich děti. Ony učitelky odvádějí těžkou a náročnou práci. Dosud za ni dostávají jen velmi neadekvátní odměnu, ze které jim ještě dlouhé roky tady a tuhle politici, státní úředníci i zřizovatelé brali po plných hrstech. A nyní nedůvěřují slibům, že tentokrát peníze na platy budou, že budou i peníze na investice a že v tom nezůstanou samy. Já věřím tomu, že naprostá většina učitelek není proti dvouletým dětem z principu, ale protože mají svoje smutné zkušenosti s vládami Klausů, Topolánků a Nečasů. A je tu také významná skupina obecních a krajských politiků i úředníků, na které klade otevření mateřských škol nemalé povinnosti. Jasně, nechce se jim do toho. Takže Václav Klaus ml. nabízí jednoduché řešení. Maminky, sorry. My si myjeme ruce, prostě to zrušíme a rizika i povinnosti jsou pryč.

Existuje jediné opatření ve školství z posledních let, které má dokonce ještě větší podporu obyvatel země, než otevření mateřských škol pro dvouleté děti. Tím je „povinný" rok předškolního vzdělávání (bezplatného). I ten chce pan Klaus junior zrušit a vrátit zákon do staré podoby. Proč povinný v uvozovkách? Protože pro rodiče z fungujících rodin, kteří si chtějí nechat děti doma, nabízí velmi jednoduchý exit ze systému (pusťte z hlavy organizační nesrovnalosti kolem „omluvenek" a podobně, to jsou věci, které vznikají hlavně kvůli nepochopení nebo nevůli v konkrétních místech). Důležité je, že všem ostatním umožňuje nový mechanismus pomoc jejich dětem tak, aby na začátku školy měly alespoň přiměřeně jednotnou startovní čáru. I to je férové. Férové vůči dětem.

Kateřina Valachová