Děkuji, pane předsedající. Zase se pokusím být, dámy a pánové, stručný. V roce 2015 přijala vláda akční plán na zvýšení proočkovanosti. Po pěti letech ten akční plán končí fiaskem, protože ve všech parametrech podle statistik ÚZIS se proočkovanost v České populaci snižuje, a to u hrazených i nehrazených očkování. Já tím chci říct, že je potřeba hledat jinou cestu a jsem rád, že se nám daří jiné cesty najít. První z těch jiných cest byla podpora a připuštění toho, že existují komplikace po očkování a že je potřeba odškodnit ty, kteří tyto komplikace měli. Ta druhá cesta je tento zákon a některé pozměňovací návrhy v tomto zákoně, které se skupinou dalších poslanců společně podáváme a napříč politickými stranami jsme pro ně získali podporu s kolegou Třešňákem, který pak k tomu bude také hovořit.

Chtěl bych zdůraznit a chtěl bych to zdůraznit jako lékař, jako univerzitní profesor, nejenom jako poslanec, že považuji očkování za jeden z největších výdobytků medicíny. Zachránilo ne stovky, ne tisíce, ale miliony, miliony lidských životů a pomocí očkování se podařilo vymýtit řadu onemocnění. To znamená, nálepka, která se používá, že někdo zjemňuje, oslabuje pravidla pro očkování, je lichá. Na druhé straně je hloupé a nerozumné popírat, že existují určité kontraindikace očkování, že existují komplikace, které může očkování využívat (vyvolávat?) a že existují často oprávněné obavy rodičů. A naší povinnosti jako lékařů, naší povinností jako poslanců, naší povinností jako politiků je tyto obavy rozptylovat a ne agresivním přístupem pak hnát tyto lidi do kouta tak, aby se z nich stali odpírači očkování. Je to fatální, je to špatné a jsem rád, že Poslanecká sněmovna našla pro toto shodu, protože musíme samozřejmě, musíme vysvětlovat odpíračům očkování, že je to nesmysl. Oni věří své hloupé pravdě tak, jak někteří věří tomu, že Země je placatá.