Děkuji, paní místopředsedkyně.

Jsem zvědavá, jestli se mi podaří vás zaujmout, milé kolegyně a milí kolegové, (V sále panuje mírný šum.) protože u implementačních novel to není tak snadné. Ale bylo zde řečeno všechno v rámci čtení, která předcházela.

Nikdo z nás nebude zřejmě, a to bych se dost mýlila, zpochybňovat to, že jsme na samotné hranici těch lhůt a že jde o novelu, která to naše trestní řízení - troufnu si říct - udělá efektivnější, určitě evropštější v tom smyslu správného zacházení jak pokud jde o oblast důkazů tak pokud jde o oblast dalšího vyšetřování závažné trestné činnosti. Nebudu znovu opakovat to, co zde zaznělo kompetentněji z úst pana ministra spravedlnosti. Ten ještě jistě v závěrečném slově něco doplní.

To, na co já se chci zaměřit a k čemu se tady chci i přihlásit, je oblast, se kterou jsem vůbec nepočítala, že tady budeme novelizovat a upravovat. Je to zákon o obětech trestných činů č. 45/2013 Sb., kde, jak dobře víme, někdy toho využije, neříkám záměrně zneužije, příslušné úřednictvo na příslušném ministerstvu a zakomponuje do jinak orientované, jiné problematice věnované novelizaci i to, co potřebuje dořešit. A to se přesně stalo v tomto případě. Je to zákon o obětech trestných činů, který opravdu nesouvisí s implementací, kterou jsme byli povinni provést.

V tom původním znění, když jsem ho četla a objevila jsem to; a musím se tady přiznat, jako už jsem se přiznala v rámci druhého nebo prvního čtení, že mně to uniklo těsně před koncem našeho volebního období, že už se jednou tato snaha projevila a že jsme ji nechali a naštěstí tenkrát neprošla, tak se nám tam vloudila taková změna, která pro ty z vás, kteří se nikoliv do hloubky zabývají problematikou kompenzace majetkové i nemajetkové újmy, takto to nazvu, kterou utrpí oběť trestného činu a kterou by jí stát měl kompenzovat, a podle našich mezinárodních závazků je i k tomu i povinen a zavázán, tak v současné době ta právní úprava není příliš přehledná, a proto musí často svými judikáty ten výklad, který by měl být jasný a závazný podle platných právních předpisů, konkrétně podle toho zákona o obětech trestných činů, obětech trestných činů, ano, tak nahrazuje soud v tomto případě, v posledním případě to byl Nejvyšší správní soud, který vydal zlomový judikát, který je velmi nedávný a kterým otevřel širší možnosti pro kompenzaci nemajetkové újmy i majetkové újmy, která není dostatečně pokrytá v rámci výkladu, který zastává, ve správní řízení o tom rozhoduje paralelně Ministerstvo spravedlnosti.

Neříkám, že rozhoduje chybně. V podstatě se nám tady vytvořila dvojkolejnost, což je vždycky špatně už jenom z hlediska ekonomického a časového. Běží tady správní řízení a trestní řízení a Nejvyšší správní soud na základě jednoho případu - a já vám stručně jenom řeknu, o jaký případ šlo, abyste si uvědomili, o jakou problematiku jde. Vždycky na těch konkrétních případech je to lepší. Nezletilé dítě zneužívané, pohlavně zneužívané vlastním otcem minimálně dva roky, v sedmi až devíti letech, zřejmě delší dobu, jenže díky chybám v trestním řízení se nepodařilo důkazně to delší zneužívání prokázat. A tentýž otec zneužíval i sestřenici tohoto dítěte, také nezletilou. Byl odsouzený pravomocným rozsudkem trestního soudu na šest let, ale s ohledem na nouzový stav, na pandemii, se všechno strašně dlouho táhlo.

Takže to dítě by přišlo jak o lhůty, které jsou teď špatně nastavené v § 30 odst. 2 zákona o obětech trestných činů, tak i o část kompenzace toho, co se projevilo bohužel až v jeho patnácti, šestnácti letech - těžké posttraumatické poruchy. Četla jsem i ty znalecké posudky, které jsou obsahem velmi podrobného klíčového, zlomového judikátu z 8. října 2021. Skoro se mi chce říci, že děkuji tomu předsedovi senátu panu dr. Jakubu Camrdovi, že tomu věnoval tolik pozornosti a myslím si, že by si to zejména úředníci na Ministerstvu spravedlnosti měli dobře přečíst ještě jednou. Ten judikát naprosto odpovídá našim mezinárodním závazkům.

Na druhé straně chápu, že je někdy velmi takové svádějící, a to pokušení je značné, využít novelizace trestních zákonů a zbavit se problému. To zbavení se problému bylo velmi jednoduché. V tomto případě se týkalo vypuštění § 28 odst. 2 zákona o obětech trestných činů, které v současném znění - a já vám ho raději přečtu - v podstatě umožňuje, aby ten soud, který rozhoduje v trestním řízení a posléze na něj navazují další řízení, bohužel teď v současné době je to duplicitní správní řízení, tak aby v tom § 28 odst. 2 rozhodl tak: "Jestliže o náhradě škody nebo nemajetkové újmy bylo již rozhodnuto pravomocným rozsudkem, je výše způsobené škody nebo nemajetkové újmy zjištěná v rozsudku závazná pro stanovení peněžité pomoci v rozsahu, v jakém již bylo o náhradě škody nebo nemajetkové újmy rozhodnuto."