Nyní dostávají školy peníze na platy učitelů podle počtů žáků ve škole. Málo žáků, málo peněz.  Peníze stát přiděluje podle počtů tříd. Ve velkých městech to může vést k přiměřené konkurenci jednotlivých škol, a tedy ke zvyšování jejich kvality. Zejména pak u gymnázií, kde platí, že když učím dobře a zajímavě, chodí žáci na mou školu a proto mám plné třídy. U malých škol na malých obcích je to ale mnohdy téměř likvidační. A zlikvidovat školu nejen v malé, ale v jakékoliv obci, je špatné pro obec i její obyvatelé.

Nově budou státní školy dostávat peníze podle počtu odučených hodin. Rozpočet bude nově v režii ministerstva, a ne krajů, jak tomu je dnes. U pedagogů se bude financovat rozsah přímé pedagogické činnosti, přičemž bude stanoveno maximum. Při rozdělování peněz se pak zohlední rozdílná velikostní a oborová struktura škol či finanční náročnost podpůrných opatření.

Problém ovšem může být financování nepedagogických pracovníků. To by mělo totiž zůstat beze změn. Tady hraje roli stále normativ na žáka, tedy počet žáků. Takže čím méně žáků, tím méně uklízeček, údržbářů a podobně. Pro uklízečku není důležité, kolik dětí ve třídě bylo, stejně ji musí uklidit.

To vyvolá vrásky na čelech ředitelů škol a dusno mezi pracovníky pedagogickými a nepedagogickými. Ti, kteří si vzpomenou, jak v minulosti upravilo ministerstvo školství platové tabulky učitelům, zatím co ostatním nikoliv, ví, o čem píšu. Pokud se tedy ministryně rozhodla uskutečnit tuto zásadní změnu ve financování škol, a to i přes řadu kritických výhrad ze strany části školské veřejnost, měla ji dotáhnout do konce a změnit i systém financování nepedagogických pracovníku.

TOMÁŠ VELIČKA,
REGIONÁLNÍ PŘEDSEDA TOP 09 NOVÝ JIČÍN
ČLEN EXPERTNÍ KOMISE TOP 09 PRO VZDĚLÁVÁNÍ