České školství se potýká s celou řadou problémů – mezi ty nejvýraznější patří bezesporu nedostatek financí, který se zákonitě projevuje nejen na nízkých platech učitelů, ale i v celkové kvalitě českého vzdělávacího systému, který je ze strany mezinárodních organizací dlouhodobě kritizován. Čeští školáci dle mezinárodních srovnání v zemích OECD a dalších vyspělých zemích hodnotí atmosféru na školách nejkritičtěji ze všech a rovněž nejhůře ze srovnávaných zemí hodnotí „přátelskost prostředí“ na školách. Avšak o problémech českého školství jsem již psal a mluvil mnohokrát, tentokrát to tedy zkusím jinak – pozitivněji a s vizí.

Ačkoliv se heslo „vzdělávání místo školství“ může zdát jako pouhé slovíčkaření, skrývá se za ním mnohem víc – vzdělaná společnost, po které toužíme, se totiž nerovná společnosti ze všech stran otitulované, nerovná se společnosti, kde každý nutně dosáhnul vyššího formálního vzdělání. Rovná se společnosti, která rozumí tomu, co se v ní a kolem ní děje, společnosti lidí, kteří si jsou vědomi svých práv a toho, jak mohou ovlivňovat dění kolem sebe.

Cesta k takové společnosti je ale dlouhá a nesnadná, jde o věci, které nelze jednoduše změnit ze dne na den, tím spíše z úrovně krajské samosprávy – volby do krajských voleb nás čekají již za dva týdny a ačkoliv mnozí politici a politické subjekty rádi slibují i před volbami do zastupitelstva Dolní Lomné tamním občanům důchodovou reformu a vystoupení z EU, já to dělat nehodlám. Mnoho věcí však z úrovně kraje možné změnit je a já se o to chci pokusit. Mezi priority v oblasti vzdělávání patří:

Podpora vzdělávání k občanské uvědomělosti a politické a finanční gramotnosti

– Například ve spolupráci s vysokými školami můžeme iniciovat a podpořit vzdělávací programy v oblasti tzv. „soft skills“ (měkkých dovedností) a občanské uvědomělosti, zaměřené jak na přímé vzdělávání studentů, tak učitelů – s čímž souvisí také nutnost nastavení podmínek k tomu, aby se učitelé dále vzdělávat mohli a systém jim v tom nebránil, jak tomu mnohdy je dnes.

Propojení vzdělávání s praxí

– Jižní Morava se v posledních letech stává technologickým a inovačním centrem – na to je potřeba reagovat větším provázáním univerzit a středních škol s podnikatelským sektorem, stejně jako je důležité více provázat všechny stupně samotného školského systému.

– Po kvalitních řemeslnících bude poptávka vždy, jejímu uspokojení můžeme pomoci například tak, že zavedeme příspěvek živnostníkům, kteří na praxi vezmou učně, a také na vytvoření pracovního místa po jejich vyučení.

Otevřené školy

– Po vzoru Sítě brněnských otevřených škol můžeme rozjet podobný projekt i v celém kraji – jde o to, aby jihomoravské základní a střední školy nebyly jen „školskými zařízeními“ ale vzdělávacími a komunitními centry pro žáky a studenty i jejich rodiče, a aby poskytovaly nabídku vzdělání i široké veřejnosti v rámci celoživotního vzdělávání.

Moderní školy

– „Modernizace vzdělávání“ je oblíbeným zaklínadlem mnohých – jak toho však docílit? Kromě výše uvedených bodů, které samy o sobě modernizaci představují, je vhodné se inspirovat u alternativních vzdělávacích systémů – ty samy o sobě nikdy nebudou představovat hlavní vzdělávací proud a nebudou vhodné pro všechny, slouží však mimo jiné jako inkubátor nových myšlenek a přístupů, ze kterých by si hlavní vzdělávací proud měl brát inspiraci. Zároveň si i samotné alternativní školy zaslouží podporu a umožnění vzniku například dalších alternativních středních škol, po kterých je nyní značná poptávka.

– Nejen studenti vysokých škol by měli mít možnost mezioborového vzdělávání, stejně jako mobility – můžeme například navázat spolupráci se zahraničními regiony a umožnit studentům středních škol krátkodobé zahraniční studijní pobyty, které podpoří jejich jazykové a společenské dovednosti a umožní jim poznat (nejen) vzdělávací kulturu v zahraničí.

Převzato z profilu.