Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové,

mě poněkud mrzí, že tolik pozornosti je vždy věnováno projednávání návrhu zákona o státním rozpočtu a málo pozornosti je věnováno státnímu závěrečnému účtu, protože právě projednání státního závěrečného účtu je okamžik, kdy můžeme vyhodnotit, jakým způsobem se podařilo využít peníze, které jsme vybrali prostřednictvím daní od daňových poplatníků. Takže vzhledem k tomu, že i pro projednání tohoto bodu máme podrobnou zprávu od Nejvyššího kontrolního úřadu, tak se domnívám, že toto je správný okamžik, abychom probrali některé ty věci, které nám pan prezident Nejvyššího kontrolního úřadu považuje za důležité sdělit, a případně aby se vláda k těmto záležitostem ještě vyjádřila. Takže já nejprve bych svoje vystoupení rozdělil do dvou částí. V té první části se budu věnovat právě stanovisku NKÚ ke státnímu závěrečnému účtu, ke kterému v podstatě nezazněl ze strany vlády...

Děkuji, vážená paní místopředsedkyně. Takže vlastně dosud jsme neslyšeli žádnou reakci od vládní koalice na tu zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu, a to ani na základě projednání kontrolního výboru, který se s tím v podstatě vypořádal pouze tak, že vzal výsledky zprávy na vědomí, ani od pana ministra Stanjury. Takže proto se domnívám, že bychom se měli věnovat i tomu stanovisku.

A v té druhé části bych se chtěl věnovat obecně metodickému rámci sestavování státního závěrečného účtu, protože se domnívám, že tak, jak je dneska ta metodika sestavování státního závěrečného účtu připravena a schválena, tak neposkytuje vůbec žádný obrázek k tomu, abychom se my tady v Poslanecké sněmovně mohli kvalifikovaně vyjádřit k tomu, že peníze daňových poplatníků jsou utraceny hospodárně, zda ano, či ne.

Takže k té první části. Všichni jste obdrželi stanovisko Nejvyššího kontrolního úřadu, tam jsou zopakovány ty známé záležitosti ohledně schodku, který tedy vychází poměrně vysoký. Což je záležitost, která je velmi hezky ukázaná na grafu, jak rostou výdaje a jak se prohlubuje deficit státního rozpočtu, kde to tempo dlouhodobě považuji za zcela neudržitelné. A potom prezident Nejvyššího kontrolního úřadu se věnuje i některým globálním trendům, které vlastně poskytují prostor k zamyšlení ohledně věcí, které můžou být velmi důležité pro naši budoucnost.

Pan Kala píše ve stanovisku, v tom úvodním slovu, že českému průmyslu nenahrávají globální trendy a že obzvláště automobilový průmysl začíná pociťovat globální přesun výrobních kapacit do Číny a dalších asijských zemí. Zatímco v Číně se loni vyrábělo o 17 procent motorových vozidel víc než v roce 2019, největší výrobce v Evropě Německo, jich za stejné období vyrobil naopak o 12 procent méně. V jiných zemích je pokles ještě markantnější. Ve Španělsku o 13 procent, v Anglii o 25 procent a ve Francii o 31 procent. Výstražněji už kontrolka pro český průmysl blikat nemůže.