Tak nějak Švejk parafrázoval přístup C.K. mocnářství k lidu českému a stejně lze pojmenovat přístup pravicové vlády k českým zaměstnancům. Hasiči, policisté, zdravotníci, ale i učitelé ztratili odchodem ČSSD ze sněmovny partnera, který by se jich zastal. „Zvýšení platů o 2 %“ tak, jak jej navrhuje současná vláda, které nepokryje ani inflaci (přes 5 %) je prostě směšné a požene desítky tisíc státních zaměstnanců do chudoby.

Bohužel ani v opozici není nikdo, kdo by se jich zastal. Hnutí ANO, jako podnikatelskému subjektu, jsou zaměstnanci hluboce ukradení a pro SPD je kdokoliv, kdo má něco společného se státem, dokonce nepřítel. Tady se může ukázat, jak výrazně může být ČSSD alespoň slyšet, když už nebude schopna předkládat konkrétní návrhy ve sněmovně.

Zkusme se ale férově zamyslet, zda státní zaměstnanci už nemají dost vysoké platy a nemohou si jistý propad dovolit. Pozná se to jednoduše tak, že poptávka po pozicích je výrazně vyšší než jejich nabídka. Je taková situace u hasičů, policistů či zdravotníků? No, není. Zejména u policie a ve zdravotnictví se trvale nedostává lidí a je zde řada neobsazených pozic. A reálným snížením mezd bude neobsazených míst spíše přibývat než naopak.

U učitelů je situace pravda trochu jiná. Poslední čtyři roky jejich platy rostly poměrně výrazně a konečně se dostaly na úroveň odpovídající této profesi. To ale není důvod k jejich reálnému propadu, kterým ona čtyři léta snahy přicházejí zcela vniveč.

Ostatní zaměstnanci či drobní živnostníci si samozřejmě mohou říci: „Co je nám do toho, kolik dává stát svým zaměstnancům? Já z toho nic nemám, mně je to fuk!!!“ To ale bude platit jen do chvíle, kdy budu potřebovat jejich pomoc a místo kvalitní služby budu hodiny čekat na obsluhu přetíženého státního zaměstnance, který poskytne maximálně špatnou náladu. A to v době, kdy pomoc od veřejných institucí potřebujeme za posledních 30 let úplně nejvíc.