Současný důchodový systém je neudržitelný. Na tom se shodnou vládní i opoziční politici a dlouhá léta diskutují o reformě. Jenže ta stále nepřichází a celý systém se stále více přibližuje kolapsu. Podle analytiků ze společnosti Cyrrus už prakticky neexistuje naděje, že politici najdou smysluplné řešení, dnešní mladí lidé se tak musí připravit, že ve stáří dostanou od státu jen pouhé drobné. Důchodová reforma tu měla být již dávno. Vzpomeňme alespoň Bezděkovu a Potůčkovu komisi. A výsledek nula.

Současná vláda evidentně hodlá opakovat chyby z poměrně nedávné minulosti, posledního pokusu o velkou důchodovou reformu vládou Petra Nečase (ODS, TOP09, Věci veřejné, později LIDEM) schválenou s účinností od 1. ledna 2013 (tři pilíře). Ta byla schválena bez dohody s opozicí, která rovnou říkala, že to hned pak zruší, až se dostane k moci. A to se přesně stalo, dřív, než si tehdejší koalice představovala. Protože vláda tehdy padla zcela nečekaně. A důchodová reforma byla zase zrušena, za tři roky od jejího zahájení. Zůstaly jen drobné úpravy důchodového systému, bez většího vlivu. Dnes vidíme podobné politické chyby, zase to vláda řešila „na sílu” už v předkole, v nastavení valorizací těch současných důchodů.

Vládě Petra Fialy se nechce do výplat mimořádných valorizací na základě vysoké inflace, které vláda svými kroky notně topí pod kotlem místo toho, aby se inflaci snažila brzdit. Vládě ani nevadí nestandardně rozhazovat peníze do jí preferovaných projektů, zejména podporou Ukrajiny a Ukrajinců, ale i na různé další zahraniční projekty, které ale našim občanům nepomáhají a nic jim nepřinášejí.

Amatérský způsob řešení energetické krize, „zastropováním“ na desetkrát větší ceně, než energii vyrábíme, je ostudou, kterou snad ani připomínat nemusím. Přitom vláda má mimořádné příjmy z DPH, na které vůbec nesáhla, ve výši minimálně 137 miliard korun a do konce roku to bude mnohem více. Ale na valorizaci důchodů peníze nejsou. Je zřejmé, že při normálně fungujícím průběžném systému financování důchodů by se nic dělat nemuselo. Je to tedy náznak, že průběžný systém už fungovat přestává.

Takže nás nyní bude čekat další díl politické potyčky o důchody. Tentokrát o celou koncepci na dlouhé roky dopředu. Vláda dopředu naznačuje, kterou cestou se tentokrát vydá, jednou z jejich možností je zvýšení věkové hranice pro odchod do důchodu z 65 roků na 68 let (a není jisté, že se u toho čísla zastaví). Tím ovšem mnohým mužům, ale i ženám, říká: „Vy celý život plaťte, ale státní důchod neuvidíte". Smutný vtip je v tom, že nikdo předem neví, jestli zrovna on bude tím šťastlivcem, který se vůbec důchodu dožije a také, že si ho také užije, když celý život tvrdě pracoval. Podívejme se třeba na Německo, tam si důchodci užívají, navštěvují naše lázně a vidíme je na plážích po celém světě. O tom si převážná část našich důchodců může nechat jenom zdát. Podle údajů Eurostatu je ve státech Evropy průměrný podíl výdajů na důchody v poměru k HDP 9, 2 %, zatímco u nás je to pouhých 6, 8 %. Ostuda všech dosavadních vlád!