Do EU jsme za velké slávy vstoupili za vlády premiéra Špidly (ČSSD), který následně odešel na pozici dobře placeného eurokomisaře. Přijetím Lisabonské smlouvy byla mj. dána větší rozhodovací váha zemím s největším množstvím populace a tím pádem jsme přišli v podstatě o možnost skutečně věci v EU ovlivňovat v náš prospěch. K tomu by tedy měla naše zájmy hájit jednota států V4, která však ve skutečnosti není.

Třeba v současnosti mezi Bruselem a některými členskými stáry EU prý panuje velké napětí. Jde především o Polsko, kde obavy vyvolávají reformy soudnictví a sdělovacích prostředků, a Maďarsko, které odmítá dohodu o přesidlování uprchlíků. Každý národ má prostě svá specifika a zájmy, které se snaží uplatnit formou diplomacie a státy V4 nevyjímaje.

Toto jsem zatím z úst představitelů naší vlády na unijních jednáních neslyšel. Tedy nic konkrétního. Nezaznamenal jsem z naší strany žádný návrh anebo vizi jak jít v EU dále. Za to jsem opakovaně zaznamenal z úst premiéra Sobotky odmítání některých unijních návrhů a údajné prosazení některých našich návrhů. Tak třeba právě skončený Římský summit EU byla další velká prázdnota. Premiér Sobotka hovořil například o tom, že schůzka vytvořila „okno příležitosti“ k opětovnému získání podpory občanů členských zemí unijnímu projektu, přičemž EU měla v první řadě vyslat jasné poselství Turecku, odsoudit jeho výroky o fašistech na představitele svých unijních států, vyhostit Turecké diplomaty ze svých zemí a uvalit obchodní embargo.

Premiér Sobotka neodmítl společnou azylovou a migrační politiku ani výjimku a odmítnutí eura a budování společné evropské armády. Všechno, co se ocitlo v italské metropoli na papíře, jsou známé sliby, které nemají vůbec žádný konkrétní obsah. Také paní Evropa Merkelová se snaží vnutit všem členským státům názor Německa, jako jedině správný. Kde je suverenita národů a ohled na jednotlivá specifika a zájmy unijních zemí, to již Merkelová ve svém vzkazu neuvedla.