Poslední dobou zaplňují naše media prohlášení různých osob vyjadřujících se k Brexitu. Nad postoji teologa a filosofa Tomáše Halíka se člověk může jen pousmát. („Referenda jsou cesta do pekel. Rozhodují v nich totiž nekvalifikovaní lidé o věcech, kterým nerozumí“). O to více zarážející pro mě byl ale rozhovor paní profesorky politologie Vladimíry Dvořákové, uveřejněný v PL, k principům přímé demokracie a pořádání referend. V rozhovoru pro PL například uvádí „Nemáme Commonwealth ani na pobřeží naftu a nemáme speciální vědecké vztahy s USA, co se týká obrany a opravdu jsme menší než New York“. „Je dobré zvažovat, za jakých podmínek přistoupit k takovému způsobu rozhodování, protože to může vést k obrovské dezintegraci společnosti, jejímu rozdělení na další desetiletí a možná i vzniku určitého nepřátelství“.

Politický systém v USA (severoamerický prezidencialismus) a Spojeného království VB (konstituční monarchie) je přece absolutně jiný, než je v naší zemi a zemích střední a východní Evropy obecně. To paní profesorka určitě ví lépe než já. Dezintegraci a rozdělení Evropy zatím přeci provádí všichni, co sedí ve vrcholných orgánech institucí nefunkční EU, za mohutné podpory ČSSD, ANO, KDU-ČSL a TOP09.  Je to přímý důsledek selhání politických elit typu Junckera, Schulze, Tuska, Merkelové, Hollanda atd., které se zahleděly ve svém „vyhřátém teráriu“ sami do sebe. Tyto elity přestaly naslouchat svým občanům a naši vládní představitelé se nechali společně s ostatními státy „ukonejšit“, že všechno se řeší, anebo se bude řešit, anebo se vyzývají k větší aktivitě pro řešení. To dnes již ví asi každý a že EU potřebuje reformu o tom již dnes nepochybuje zřejmě nikdo.

Pokud sleduji nějaké kritické komentáře k politickým stranám, které mají ve svém programu zakotveny principy přímé demokracie, tak je to zpravidla pouze v oblasti komentářů typu „SPD je politická strana, která chce vyhlašovat referendum na všechno. My máme zastupitelskou demokracii, kde nám voliči dali právo rozhodovat po dobu zvolení za ně“. Osobně se domnívám, že právě názory tohoto typu jsou hrubá dezinterpretace a obavy o svůj osud v rámci politického spektra. Principy přímé demokracie mají přeci takové země jako je Švýcarsko. A je snad Švýcarsko známé tím, že by se tam každý měsíc vypisovalo nějaké referendum? Není. Referendum je věc, která nezná kompromis. Odpověď na danou otázkou je pouze ano anebo ne.  Nic mezi tím, anebo chcete-li černá anebo bílá. Někdo může namítnout, ale dnešní svět není jenom černobílý. To je sice pravda, ale také dnes každý v civilizovaném světě má dostatečný přístup k informacím díky internetu, sociálním sítím a všeobecnou vyšší úrovní vzdělanosti. Referendum není všespasitelnou věcí, ale pokud se s ním zachází šetrně, je nejdemokratičtějším nástrojem pro politiky, jak se v uvedené věci mají zachovat. Mělo by tedy být vyhlašováno promyšleně a ve zcela zásadních věcech. To je v našem případě například pokračování členství v EU. A že jsme menší než New York? To je sice pravda, co ale takhle formát V4 anebo V4+ anebo V4++? To je již více než 70 milionu občanů a to je již skoro jako Německo. A být hráčem na stejné mezinárodní úrovni jako Německo? To je přeci výzva!