Mezinárodní soudní dvůr v Haagu tedy konečně začal soudit i jiné než Srby, nyní přišel na řadu kosovský prezident. Až letos tedy začala náprava nespravedlnosti způsobené trestáním jen jedné válčící strany při postupném rozpadu bývalé Jugoslávie. Teď jsou na řadě konečně zločiny a zvěrstva v Kosovu.

Je potřeba zdůraznit, že o Thaciho zločinech si štěbetali vrabci na střeše již v době, kdy Západ "slavně" Kosovo posvětil a Thaci se objímal s krvavou Madeleine Albrightovou, Junckerem a kancléřkou Merkelovou a od demokratického prezidenta USA Obamy a našeho Karla Schwarzenberga sklízel pochvaly. A my jsme Kosovo uznali tehdy jako samostatný stát. Jak příznačné!

Kromě krvavého rozpadu Jugoslávie probíhal tehdy také zásadní rozpad Sovětského svazu doprovázený menšími lokálními válkami trvajícími ještě desetiletí (Čečensko), případně kratšími konflikty (Moldávie a problém Podněstří, rusko-gruzínský konflikt apod.), zhroucením měny, zastavením výplat v řadě odvětví, zejména ve státním sektoru, a dokonce se objevil i lokální hladomor. Přátelský rozchod Čechoslováků v roce 1993 tedy byl světlou výjimkou a zářným příkladem klidného a hlavně mírového řešení snahy Slovenska po samostatnosti. Úplně opačný proces, sjednocení, se týkal pouze Německa. To z Německa vytvořilo jeden ohromný celek silný jak ekonomicky, tak politicky. Výsledky toho vidíme dodnes, kdy prakticky ovládá politicky a ekonomicky společně s Francií celou EU.

Když se vrátím ke státům, které se rozpadly, nebyly to vždy rozpady zaviněné jen vnitřními vlivy. Jsem přesvědčen, že především v bývalé Jugoslávii tomu tak nebylo. Dnes už jasně známe mechanismus vyvolávání barevných revolucí, tedy jak některé státy působí uvnitř jiného státu, zfanatizují obyvatelstvo k účasti na demonstracích a způsobí tlak veřejnosti na změnu režimu. V bývalé Jugoslávii se těch vlivů sešlo hned několik.

Zaprvé tam bylo historicky založené vnitřní pnutí mezi jednotlivými národy. Za druhé tam byly zahraniční vlivy, a to jak ze Západu (viz rychlé uznání Chorvatska Německem, "humanitární" bombardování Srbska vojsky NATO pod vedením USA, s cílem aby Srbsko "pustilo" Kosovo. A k tomu občasné operace pod falešnou vlajkou a netečnost mezinárodních sil - Srebrenica), tak z východu, resp. jihovýchodu (Albánie, Turecko, další muslimské země). V Jugoslávii se dlouhodobě setkávala tři rozdílná náboženství v jejich intenzivní formě: pravoslavné křesťanství Srbů, římské katolictví Chorvatů a muslimové v Bosně a Hercegovině i jinde.