Velký problém pro vládu, která na jednu stranu rozvolňuje přijatá restriktivní opatření, ale na druhou stranu není schopna správně legislativně zprocesovat svou činnost při takovéto situaci. Pravděpodobně tak bude stát čelit desítkám tisíc žalob za ušlý zisk od živnostníků a podnikatelů, na které tato opatření podle zákona z pera Ministerstva zdravotnictví o ochraně veřejného zdraví dopadla, a které Městský soud v Praze zrušil. Mohlo by to být v řádu stovek miliard korun. Je to ostuda a je to také známka, že toto není vláda odborníků.

Vláda se snažila svými opatřeními ochránit zdravotní stav našich občanů, ale udělala prostřednictvím Ministerstva zdravotnictví chybu a dostala se tím do stavu, že všechna následující řešení jsou pro ni nepříjemná. Tento týden zároveň probíhá lítý boj ve vládní koalici o prodloužení nebo neprodloužení nouzového stavu. Shrňme si, proč je to podstatné, jaké jsou další možnosti kromě opatření vydávaných v nouzovém stavu a jak do toho zasáhl rozsudek Městského soudu v Praze.

Nouzový stav se řídí podle zákona o krizovém řízení, tzv. krizový zákon (č. 240/2000 Sb.), dále zákonem o hospodářských opatřeních pro krizové stavy (č. 241/2000 Sb.) a celou krizovou legislativu zastřešuje ústavní zákon o bezpečnosti České republiky (č. 110/1998 Sb.). Nouzový stav je jen jedním z možných opatření předvídaných krizovou legislativou. Odstupňovaně máme tyto možnosti: stav nebezpečí, stav nouze (to jsou dvě mírové možnosti) a další dvě možnosti už mají tzv. vojenský rozměr (stav ohrožení státu, válečný stav).

Stav nebezpečí je užitečný instrument, který je zakotvený v krizovém zákoně, ale bohužel ne v ústavním zákoně č. 110/1998 Sb.. Ten vyhlašují jednotlivé zasažené kraje (jejich hejtman) nebo jen jeden kraj (v Praze primátor) pro území kraje nebo jeho část (ten by také šlo případně použít v podobné situaci šíření epidemie), spíš se však používá na lokálně omezené problémy, jako velké vichřice, povodně, požáry apod. Proti tomu je stav nouze upraven ústavním zákonem č. 110/1998 Sb. a vyhlašuje ho vláda ČR pro vymezené území (třeba celá ČR) na určitou dobu. Pokud má trvat déle, než jeden měsíc musí to už být se souhlasem Poslanecké sněmovny. Nyní jsme ve fázi, kdy už pomalu končí prodloužený nouzový stav (do 30. dubna 2020).

Pokud by teď vláda chtěla prodloužit nouzový stav, potřebovala by ho nejdříve schválit sama, následně by návrh, jako minule, poslal předseda vlády předsedovi Poslanecké sněmovny a ten by musel svolat schůzi, aby takový návrh projednala. To se zatím nestalo a další jednání Sněmovny je naplánované až na 5. května 2020, tedy pět dní po skončení současného nouzového stavu. Je samozřejmě vždy možné svolat mimořádné jednání Sněmovny. Napřed se zdálo, že na prodloužení nouzového stavu před tento týden přerušeným zasedáním Sněmovny vláda snad zapomněla (přitom původně chtěla prodloužení na celý měsíc, ale v SPD jsme požadovali termín co nejkratší). Nakonec se ukázalo, že na věc dalšího prodloužení nouzového stavu jsou zásadně rozdílné názory ve vládě mezi ministry za hnutí ANO a ministry ČSSD.

Nečekaný zásah do úvah, co s tím dál, však právě dnes udělal Městský soud v Praze. Ve stejný den, kdy vláda chtěla sdělit, jestli prodlouží nebo neprodlouží nouzový stav, soud zrušil s účinností od 27.4. čtyři opatření vydaná Ministerstvem zdravotnictví podle Zákona o ochraně veřejného zdraví. Když vláda v této souvislosti nic neudělá, v pondělí se otevřou obchody a jiné provozovny. Soud tím vlastně Ministerstvu zdravotnictví zakázal dělat taková opatření podle zákona o ochraně veřejného zdraví a nutí vládu použít silnější instrument, tedy krizový zákon anebo všechna restriktivní opatření přestanou platit.

Mezitím ale stejně uvažujme, co by se dalo udělat, kdyby nouzový stav skončil. Protože pak už snad ani soud nebude moci nutit vládu postupovat jedině podle krizového zákona, když jsou i jiné legislativní možnosti. Naše ostatní zákony přeci nikam nezmizely.