Kde jsou ty jaderné bloky, přehrady, fabriky s přidanou hodnotou? Zatím se továrny na čipy staví raději v Německu. Když k tomu připočteme nejnovější makroekonomické prognózy ministerstva financí z minulého týdne, kdy hrubý domácí produkt ČR letos meziročně poklesne o 0,2 procenta, když ještě v dubnu přitom tento resort počítal s mírným růstem české ekonomiky. Důvody jsou přitom jasně, zejména markantní propad poptávky a spotřeby domácností. I tato skutečnost je jednoznačným dokladem nekompetence a škodlivosti působení vlády Petra Fialy (ODS) a jejich přímých negativních dopadů na společensko-ekonomický vývoj ČR a životy jejích občanů. Již téměř dva roky trvající vysoká inflace způsobená do značné míry rovněž Fialovou vládou znehodnotila úspory milionů českých občanů, pokud je o ně již rovnou úplně nepřipravila. To je i hlavním důvodem propadu spotřeby a maloobchodních tržeb, což rezultuje v pokles hrubého domácího propadu a znamená to samozřejmě i velké ohrožení pro české firmy a živnostníky, včetně ohrožení samotné existence a budoucnosti jejich podnikání.

Situace pro podnikání v EU se rok od roku zhoršuje. To vede k přesunu výroby mnoha podniků do států mimo Evropu. K tomu recese v automobilovém průmyslu. Státy EU postupně chudnou.

České republiky se to zatím nedotklo v nějak rozsáhlé míře, ale např. Francie, Itálie, Španělsko a další už se s tím potýkají roky a mají části území s rozsáhlou strukturální nezaměstnaností (např. jih Francie až 20 % nezaměstnaných). Vzhledem k nastupující deindustrializaci EU, tedy zjednodušeně řečeno přesunu průmyslu mimo EU, je předvídatelné, že dopady se postupně projeví ve větší míře i v České republice, protože je na jiných zemích EU obchodně závislá. Zejména na Německu, kde velkou část českého průmyslu tvoří subdodavatelské vazby právě na podniky v Německu, zejména v oblasti automobilového průmyslu ale i dalších průmyslových odvětví. Celá orientace našeho hospodářství převážně na Německo je potom dlouhodobě chybná.

České ekonomika je tedy nejen závislá na sousedních státech, ale také velmi křehká, pokud by došlo k propadu automobilového průmyslu v ČR. Problém v posledních dvou letech spočívá hlavně ve vysokých cenách energií a paliv v rámci EU obecně. Logicky tedy jsou „první na ráně” podniky, které ke své výrobě potřebují značné množství energie. Pokud se jim nepodaří adekvátně o zvýšené náklady zvýšit i koncové ceny pro zákazníky, hrozí jim propadnutí do ztráty. Problém je, že české podniky nežijí v uzavřeném ekonomickém systému, ale vzhledem k otevřenému trhu musí soutěžit i s firmami z jiných evropských států, a dokonce ze států mimo EU. Těm se ale většinou ceny energií tak drasticky nezvýšily. Na rozdíl od cen v EU a v České republice konkrétně, kdy se sankční politika proti Rusku a Bělorusku vrací jako bumerang.