Jsou tedy primárně do zahraničních operací. Ve finále se rozhodovalo už jen mezi dvěma americkými výrobci Bell a Sikorski.

Předně je třeba říci, že byla odmítnuta možnost modernizace stávajících vrtulníků, tedy Mi 24/35, přičemž Maďarsko a Polsko se touto cestou vydali, i když každý po svém. To by přitom mělo logiku. Jednak jsou to zavedené typy a bylo by to jednoznačně nejlevnější řešení. Jak z hlediska ceny, stávající logistiky a také možnosti zapojení domácího průmyslu na jejich případné modernizaci.

Dále je třeba zdůraznit, že armáda si tímto kupuje předražené vrtulníky, které z hlediska obrany území našeho státu nepotřebuje.

Je také potřeba konstatovat, že tento nákup se značně odlišuje od původního zadání tendru. Mělo se koupit 12 víceúčelových stojů, kupuje se 8 transportních a 4 bojové vrtulníky. Navíc se počítá s tím, že za pár let se dokoupí dalších 12 takových strojů, zřejmě v opačné kombinaci (4+8). Zakázka stojí 14,5 miliardy korun. Součástí nákupu je také komplexní provozní a výcvikový ekosystém (včetně letových simulátorů), náhradní díly a zajištění technické podpory na dva roky (ty právě mohou po dvou letech tuto cenu dále finančně zásadně každoročně navyšovat).

Součástí nabídky byly také zbraně a munice, jako jsou kulomety M230 (7,62 mm) a GAU-21 (12,7 mm), případně rotační kulomety GAU-17A (7,62 mm). Pro Vipery Američané nabídli 14 protitankových řízených střel (PTŘS) AGM-114 Hellfire. Už v původním zadání zakázky byl požadavek české strany na integraci PTŘS. Těmi může být vyzbrojen vrtulník Viper, vrtulník Venom v současné době nikoli (i to může být důvod, proč se kupují nejen Venomy, ale i Vipery). Ale například jedna taková střela typu Hellfire stojí cca 100 000 USD, tedy 2,5 milionu Kč (tj. celkem za 35 milionů Kč za 14 střel, které Američané nabízejí). Jaké kulomety a munici si armáda objednala se ale dozvíme až po podepsání smlouvy. Viper může nést na koncích křídel střely vzduch-vzduch AIM-9M Sidewinder, které má Armáda ČR ve výzbroji, nicméně jim za pět let končí životnost. Takže další náklady. 

Další stovky milionů korun půjdou v příštích letech do nákupu výzbroje, jako jsou neřízené střely Hydra 70, laserem naváděné střely APKWS II a samozřejmě další PTŘS Hellfire. Pro Hydry 70 / APKWS II bude třeba pořídit raketnice LAU-68C/A (sedm střel) nebo LAU-61D/A (19 střel). To jsou další náklady.

Nákup Viperů a Venomů také předurčil možného nástupce vrtulníků Mi-171Š. Podle neoficiálních informací armáda upřednostňuje v následujících letech nákup těžších vrtulníků s rampou – ty by totiž umožnily budovanému výsadkovém pluku provádět plnohodnotné aeromobilní operace.

 Vysoké náklady na náhradní díly, na opravy, případně na další výzbroj a munici, které nejsou v nákupní ceně, znamenají tedy další velké náklady v průběhu životnosti stojů, které se dle mého názoru budou během pár let rovnat jejich nákupní ceně. Pořizovací cena vrtulníků je tedy zcela marginální z hlediska nákladů na jejich samotný plnohodnotný provoz. Podle hrubého odhadu to bude během 3-4 let dalších 14-15 miliard korun.

Ministerstvo obrany, resp. vláda, v závěrečné fázi tendru prakticky ignorovali jakékoli jiné možnosti modernizace stávajících anebo pořízení vojenských vrtulníků mimo nabídky USA. Nabízela se například možnost koupit vrtulníky Agusta (AW139), dnes firma Leonardo (Itálie), za poloviční cenu, a hlavně i daleko nižší náklady na provoz (výrobce poslal iniciativně sám nabídku v závěru tendru, kdy už bylo zřejmé, že vláda chce jednat jen s USA), nebo jiná evropská řešení. 

Nezapomeňme, že v počátku zakázky zaslaly své nabídky šesti typů vrtulníků tyto společnosti: americký Sikorsky, evropský Airbus, Korean Space Industries, italská Agusta Westland a americký Bell. Komise tehdy vybrala UH-1Y Venom od firmy Bell, přes jeho nejvyšší cenu (tehdy 13,8 miliardy Kč). Kromě amerických nabídek pak už pokračovala jen drobná jednání s italskou stranou, původní výběrové řízení bylo přejmenováno na marketingový průzkum a finále bylo zastřešeno mezivládní smlouvou s USA. Také nákupní cena se prakticky dvojnásobně liší od původně uvažované. Je na místě připomenout, že původně uvažovaná cena zakázky na 12 víceúčelových vrtulníků byla stanovena na 5 až 8 miliard Kč (to by ostatně třeba vrtulníky firmy Leonardo (Agusta) splňovaly i teď). Ale výsledná cena za "holé" americké vrtulníky je 14,5 miliardy Kč a je to ještě vydáváno za úspěch.

Celá tato armádní zakázka vyvolává určité pochybnosti. Zejména změny požadavků, přizpůsobování se nabídce protistrany i předraženost celé zakázky nejsou dobrým signálem. A v posledních letech to vypadá, že co nejvíce z rozpočtové kapitoly ministerstva obrany se má prioritně utrácet za americkou vojenskou techniku a výzbroj. Jiná věc je, že opravdu potřebujeme posílit schopnosti Armády ČR. Hlavně ale ty schopnosti, které umožní nejen zajistit obranu území České republiky, ale také pro využití v rámci Integrovaného záchranného systému (IZS)  podle jednotlivých krizových stavů.

Provoz vybraných víceúčelových a bojových vrtulníků UH-1Y Venom a AH-1Z Viper a jejich provoz, další výzbroj, munice budou v následujících letech jednoznačně drahé a armáda bude jejich nákupem a používáním dlouhodobě finančně krvácet. Nabízí se i druhá varianta, že jednou za rok vyrazí na tři měsíce na zahraniční operaci a po zbytek roku budou "sedět na zemi". Víceúčelové vrtulníky ale potřebujeme proto, aby s nimi piloti létali a cvičili, a nikoliv aby stály v hangárech. Vše ale zatím nasvědčuje tomu, že to tak bude.

(převzato z Profilu)