Nalijme si čistého vína. Istanbulská úmluva je o něčem jiném, než tvrdí její zastánci. Úmluva se staví za ochranu žen, ale v tom nespočívá její podstata. Ochrana žen je totiž již obsažena v národní legislativě evropských zemí. Ale to, co Istanbulská úmluva k tomuto tématu přidává, je radikální a falešné rozšíření pojmu násilí na ženách, radikální a falešný dějinný výklad příčin tohoto násilí, a hlavně závazek signatářů uskutečnit radikální kulturní revoluci ve vztazích mezi muži a ženami, která je nepřátelská vůči rodině, a prosadit genderovou ideologii.

Preambule obsahuje ideologické tvrzení o historii lidstva a analogicky ke K. Marxovi jsou zde za utiskující třídu považováni muži a za utiskovanou ženy. V preambuli signatáři totiž uznávají, že „... násilí na ženách je klíčovým společenským mechanismem, nutícím ženy do podřízeného postavení vůči mužům…“ Autoři de facto tvrdí, že násilí proti ženám je něco gigantického. A právě toto vidění nevraživosti ve vztazích mezi muži a ženami vane z Istanbulské úmluvy.

Úmluva říká, že násilí na ženách je rodově podmíněné. V článku 3 se definuje pojem gender, a to úplně jinak, než jsme zvyklí toto slovo používat. Vždy jsme pod ním chápali rod. Podle úmluvy ale gender znamená „sociálně ustanovené role, chování, jednání a vlastnosti, které příslušná společnost pokládá za odpovídající pro ženy a muže“. Tato definice je vysloveně ideologická, neboť v sobě obsahuje tvrzení, že role, chování a aktivity mužů a žen nemají nic společného s jejich biologickou podstatou, ale jsou pouhým konstruktem.

V preambuli signatáři vyslovují přesvědčení, že „násilí na ženách je ze své strukturální povahy násilím založeným na pohlaví“, tedy, že násilí vůči ženám jde ruku v ruce s tradičním rozdělením rolí mezi muži a ženami. Toto je také zcela zcestné ideologické tvrzení.

Jde o kompletní zničení ženskosti a mužnosti a o odstraněním stereotypních rolí. Jde o snahu uskutečnit revoluční sociální inženýrství. K tomuto se máme zavázat? Co si máme pod změnami v kulturních vzorcích chování představit? Cokoliv. Návrat kojenců do dětských jeslí, protože matky musí pracovat. Pracující otec a nepracující matka je stereotyp. Výchova dětí v předškolních zařízeních i na školách má být zaměřena na potlačení rozdílů mezi chlapci a děvčaty. Běžné osloven „chlapci a děvčata“ se opouští ve prospěch neutrálního oslovení.