Velmi mě mrzí, jak volby dopadly, a na sebejistotě to samozřejmě nepřidá. S kolegy, kteří za své vlastenecké strany také kandidovali do Senátu, a s nimiž jsme se vzájemně podporovali, jsme všichni absolutně pohořeli.

Volební výsledky jsou ZDE.

Ještě jednou zopakuji svůj (i výše uvedených kolegů ze spřátelených stran) důvod kandidatury do Senátu: „Pokud chtějí vlastenci něco změnit, nemohou čekat na ideál a na ideální situace, ale musí se hrát na hřišti, které momentálně existuje – a tím hřištěm jsou letošní podzimní volby do Senátu. A je nutné jít na trh s vlastní kůží a dát se lidu v plen, včetně jistého veřejného ponížení a někdy i odsudku v případě prohry, což se právě stalo.”

Co se týče stručného zhodnocení volební kampaně, pak lze říci, že byla celkem katastrofická. Lidé totiž nechtěli nic vidět ani slyšet, nechtěli být informovaní. Samotná kampaň byla velmi tristní. A to nejen pro ANS, ale obecně. Když už se lidé na něco náhodou zeptali, tak vlastně vůbec nechtěli slyšet jiné argumenty, než ty, které znají z mainstreamu. Pokud jste řekli například něco o 1 mzdách ve srovnání s EU a podobně, tak okamžitě odcházeli, jakoby slyšeli něco pro ně nebezpečného. Ale hlavně zcela otevřeně říkali: „Vy nejste v televizi, my vás neznáme, a proto vás volit nebudeme.“

V těchto volbách se víc než kdy jindy naprosto zřetelně a průhledně ukázalo, že proces řízení je procesem informačním.  Tedy, že šířit informace jen jistého druhu a zvát před kamery jen jisté politiky je skutečným řízením společnosti. To znamená, že volby má v rukou televize, rozhlas a mainstream. Jimi šířené informace motivují lidi k určitému chování a jednání. Pokud vás nezvou do televize, tak pro voliče de facto neexistujete a navíc jste pro ně nedůvěryhodní, což je fakt absurdní. Pokud nevydáte za kampaň miliony, tak si vás masa nevšimne.