Žádná výhra to tedy není. Nesourodost vítězných koalic je zřejmá a rozpory pravděpodobně budou narůstat. Změna k lepšímu se čekat nedá. V rovině EU můžeme očekávat další utahování šroubů a ještě více rozhodování či vměšování z bruselsko berlínského centra. 

Bezuzdé tištění peněz nazývané kvantitativním uvolňováním a kovidistická opatření  roztáčejí inflační tlaky, které nastupující Green Deal umocňuje. Výhodou pro ČR je vlastní měna, ČNB má určité páky, jak zasáhnout. Hospodářská situace se  ale zhoršuje. Státní dluhy euroóny přesahují jakoukoliv rozumnou míru. Korporace podporované vládami dělají politiku.

Růst životní úrovně, ač v posledních letech na dluh, bohužel vytvořil generace, které předpokládají právě vysoké životní standardy jako cosi samozřejmého, jako něco, co existuje trvale a bez jejich osobního přičinění. Něco, co je třeba jen hezky přerozdělovat tak, aby všichni dostali to, co chtějí. Poptávka po skutečné pravicové straně je zatím mizivá, socialistům sice peníze došly, ale jsou schopni ještě generovat dluhy a z nich uplácet své voliče.  Ti sledují slepě své autority neboť se jim to jeví výhodné. Toto se však může velice rychle změnit. Přicházející krize jim nekompromisně řekne, že vše není tak růžové, jak se zdálo a oni začnou vzhlížet k jiné autoritě, budou hledat jiné vedení. Zdražení energií již před volbami by nám možná více hlasů přineslo neboť toto predikujeme dávno. Situaci by to ale zásadně neřešilo. Určitý kolaps stávajícího systému dává šanci na reálnou změnu poměrů. Pravděpodobně však dojde k většímu utužení, část zbídačelých lidí se bude odvolávat na pomoc vlády, a to i za cenu dalšího omezování svobody. Stát však už mnoho možností nemá, dluhy se nedají zvyšovat donekonečna, nutně by následoval kolaps peněnžního systému. I to je možné. V každém případě se dá očekávat určitý chaos. Mocní mohou použít sílu, nejprve k zabezpeční jakoby nutného, později k udržení disciplíny a pořádku, demokracie může býti ještě více potlačena.

V tuto chvíli jsme tak trochu v situaci, kdy se říkává : „ Naděje umírá poslední „. Naděje na zvrat, na obrat k normálu. Svíčka však dohořívá a  proto se musím rovnou zeptat : „ Chceme sběrné tábory pro nepohodlné, bídu pro slabé a otroctví pro všechny ? Spějeme tam, zdá se rychleji, než si mnozí z nás dokáží představit.