Žádná výhra to tedy není. Nesourodost vítězných koalic je zřejmá a rozpory pravděpodobně budou narůstat. Změna k lepšímu se čekat nedá. V rovině EU můžeme očekávat další utahování šroubů a ještě více rozhodování či vměšování z bruselsko berlínského centra. 

Bezuzdé tištění peněz nazývané kvantitativním uvolňováním a kovidistická opatření  roztáčejí inflační tlaky, které nastupující Green Deal umocňuje. Výhodou pro ČR je vlastní měna, ČNB má určité páky, jak zasáhnout. Hospodářská situace se  ale zhoršuje. Státní dluhy euroóny přesahují jakoukoliv rozumnou míru. Korporace podporované vládami dělají politiku.

Růst životní úrovně, ač v posledních letech na dluh, bohužel vytvořil generace, které předpokládají právě vysoké životní standardy jako cosi samozřejmého, jako něco, co existuje trvale a bez jejich osobního přičinění. Něco, co je třeba jen hezky přerozdělovat tak, aby všichni dostali to, co chtějí. Poptávka po skutečné pravicové straně je zatím mizivá, socialistům sice peníze došly, ale jsou schopni ještě generovat dluhy a z nich uplácet své voliče.  Ti sledují slepě své autority neboť se jim to jeví výhodné. Toto se však může velice rychle změnit. Přicházející krize jim nekompromisně řekne, že vše není tak růžové, jak se zdálo a oni začnou vzhlížet k jiné autoritě, budou hledat jiné vedení. Zdražení energií již před volbami by nám možná více hlasů přineslo neboť toto predikujeme dávno. Situaci by to ale zásadně neřešilo. Určitý kolaps stávajícího systému dává šanci na reálnou změnu poměrů. Pravděpodobně však dojde k většímu utužení, část zbídačelých lidí se bude odvolávat na pomoc vlády, a to i za cenu dalšího omezování svobody. Stát však už mnoho možností nemá, dluhy se nedají zvyšovat donekonečna, nutně by následoval kolaps peněnžního systému. I to je možné. V každém případě se dá očekávat určitý chaos. Mocní mohou použít sílu, nejprve k zabezpeční jakoby nutného, později k udržení disciplíny a pořádku, demokracie může býti ještě více potlačena.

V tuto chvíli jsme tak trochu v situaci, kdy se říkává : „ Naděje umírá poslední „. Naděje na zvrat, na obrat k normálu. Svíčka však dohořívá a  proto se musím rovnou zeptat : „ Chceme sběrné tábory pro nepohodlné, bídu pro slabé a otroctví pro všechny ? Spějeme tam, zdá se rychleji, než si mnozí z nás dokáží představit.

Dochází k zásadnímu střetu mezi lidmi volící kapitalismus tj. soukromé vlastnictví výrobních prostředků,  svobodu, volný trh, život na vlastní zodpovědnost a naproti tomu socialismem tj. veřejným vlastnictvím, centrálním plánováním všeho vedoucí k naprosté ztrátě svobody, rozvratem hospodářství.  Stát se stal v očích mnoha bohem, který vše zařídí, se vším pomůže a má neomezené prostředky. My víme, že tomu tak rozhodně není. Hospodaří se výhradně s našimi penězi. Intervenistické zásahy škodí. Kvazitržní prostředí brání prosperitě, zvýhodňuje vybrané skupiny.

Soukromé vlastnictví je zatěžováno omezeními a ztrácí tak svůj soukromý charakter a stává se tím spíše veřejným vlastnictvím.

Socialisté mění taktiku. Přicházejí s masovým vyvoláváním strachu z prý nebezpečného oteplování planety Země ,  klimatické změny vyvolané prý lidskou činností a nastolují ekonomicky sebevražedný Green Deal,  a dále též s  kovidismem tj. strachem ze smrti způsobené novým koronavirem provázený ještě před nedávnem nepředstavitelnými restrikcemi.Při bližším zkoumání důvěryhodnosti vědeckého důkazu vlivu člověka na klimatické změny vidíme např. u IPCC naprosto podvodné až zločinné jednání kryté a provozované pouze několika málo osobami, produkující  naprosto zavádějící grafy a obdobné výplody.Green Deal nemůžeme zplošťovat do pouhého záškolačství Gréty, likvidaci aut a preferenci solárních a větrných elektráren, ale je nutné vidět jeho jádro. Green Deal, ale i  kovidismus jsou jen prostředkem,  a  mlhou zakrývající fakt, že hlavním cílem a podstatou je vytvoření centrálního řízení všeho, koncentrace moci do jedné vůle, entity. Migrace má samozřejmě pomáhat lámat odpor, Kalergiho plán naředění národů znamená snížení možnosti odporu, Proud byl naplno spuštěný bezdůvodným napadením Iráku, Afghanistánu, Sýrie a Libye. Evropskou cenu Coudenhova – Kalergiho tím pádem po zásluze získali např. Angela Merkelová, Juncker jako předseda EK, Rompuy jako předseda Evropské rady.

Evropská Unie ale naprosto převzala vidění světa v nutnosti řídit nás centrálně, jak to umí jen osvícení vládci v pohádkách, a rozhodovat o všem. Co smíme a co musíme. Zakazovat žárovky, vysavače, auta, zdroje elektřiny, nařizovat očkování, lockdowny, každý pohyb, každý projev svobodné vůle chtějí mít pod kontrolou. To je novodobé otroctví.

Ovládli média a indokrinovali školství. Nastolili koreknost, uznávají pouze jeden názor jako správný, a to ten svůj, omezují v práci. Vytvářejí vlivné neziskovky ( za vším hledej Sorose, který je ovšem zřejmě také jen loutkou ) , ovlivňující vlády, řídící média a prosazují ten prý správný názor, naprosto mimo standardní politický systém. Není na světě centrální plánovač, který by věděl vše, který by byl neomylný, a který by dokázal řídit naše životy lépe než to umíme my sami ve volném prostředí.

Nahrává jim i úspěch kapitalismu, který vytvořil i prostředky pro financování vlastní sebedestrukce.

Nepochybujeme o tom, že klima se mění a viry způsobují nemoci a i zabíjejí, ale bereme to jako fakt, životní realitu. Není třeba kvůli tomu ničit vše či přestat žít. Život je dynamický, plný i neočekávaných zvratů, ale schopný přizpůsobovat se neustále se měnícím se podmínkám, a to i klimatickým či virovým, stále a znovu, žijeme v  tvrdé konkurenčním prostředí, tak to prostě je.

Co můžeme dělat

Na straně nabídky musíme být připraveni programově, organizačně, personálně ale i mentálně odvážně nabídnout pravicovou liberálně konzervativní  alternativu, svobodné volné přirozeně tržní hospodářství s minimem regulací.

Naše idee nemusíme složitě zdůvodňovat, volný trh se vzájemně výhodnou směnou neboli obchodem přinesl efektivní dělbu práce, svobodu dosud nepoznanou a vysokou životní úroveň pro všechny.

Svobodní jsou autentickou pravicí, s propracovaným programem a jádrem skvělých cílevědomých lidí. Náš program je srozumitelný a jednoduchý, nechat lidem svobodu volby. To je naše nabídka a tu musíme umět „ prodat „ .

Práce schopní se postarají sami o sebe, pouze slabé a hendikepované  zabezpečí stát. Podnikatelé budou nabízet zboží dle požadavků zákazníků, ne na politickou objednávku.

Ač pokus kandidovat společně pod hlavičkou TSS přinesl určité zklamání a na některých místech neporozumění, je Spojená pravice – tématem, kterému se asi nelze vyhnout. Sledování společného cíle tj.:

Svoboda člověka spatřovaná v individuální odpovědnosti za svůj život, právo na něj bez diktátu státu, právo na vlastní názor, víra v parlamentní demokracii a respekt k výsledku voleb.
Svobodný trh bez intervenistických zásahů státu.
Odchod z EU, chceme volný obchod, ne diktát, co všechno musíme.
Nezávislá ČR, kde rodina je základ.
by mělo být tím podstatným stmelujícím prvkem, není na pořadu dne se nutně spojovat v jednu stranu, lze však využívat, a to  nejprve v komunálních volbách, výhod vzájemné spolupráce v místech, kde jsou mezi lidmi vzájemné sympatie a jinde si jen neházet  klacky pod nohy.

Spojme potoky a říčky svobodomyslných do jednoho proudu, do jedné řeky, kde síla toku bude velká a nepřehlédnutelná, do jakési konfederace liberálně konzervativního charakteru a společně braňme naše zájmy a zájmy našich potomků.

Na straně poptávky je naším úkolem otvírat lidem oči, vidět pod povrch těch planých líbivých frází, stimulovat poptávku po reálných hodnotách, ne iluzích a demagogii. Povzbuzovat v lidech hrdost.

Prosadit náš program není jen úkolem logicky racionálního výkladu, ale i vzbuzení výrazných emocí. I to patří do kategorie stimulace poptávky, které je třeba věnovat mimořádnou pozornost. Osobnost Daniela Landy a jeho duchovní osvěta národa je jistě velmi vítanou, i když ne snad přímo vyřčenou a medializovanou naší podporou. Lidé si musí výrazněji uvědomit, že moc to jsi ty, to jsme my a je třeba i vylézt z ulity… Je i nesmírně důležité pomáhat lidem jako je Matěj Gregor s jeho nezávislou iniciativou odchod.eu a i dalšími jeho aktivitami, je třeba vyvolat bouři nevole se současnou situací, musí se to hrnout ze všech stran s využitím přímé i nepřímé podpory známých osobností ochotných se angažovat v odporu proti stávajícímu establishmentu.

Můžeme sáhnout i do naší historie a více se hlásit k osobnostem typu a významu Karla Havlíčka Borovského, tak jak to ostatně již činíme. Vzít si od něj schopnost vystihnout stručně , jasně a srozumitelně podstatu věci. Jsme hrdými Čechy, Moravany a Slezany, máme svou úspěšnou minulost, své pevné kořeny a víru v sebe sama. Na tom je nejenom možné, ale i nutné stavět.

Výše uvedené nelze naplnit jednoduše a lehce bez každodenní práce. Hledejme lidi přesvědčené, přesvědčivé a pracovité.

Mnoho nás snad zatím není, přesto jsme odhodlaní. …odhodláni nikdy se nevzdat.

Dříve nebo později uspějeme, tomu věřím,… a jsem ochoten obětovat mnohé. Snad je ještě čas. Bod zlomu se neúprosně blíží.

Jaroslav Vítů, soukromý zemědělec – příznivec svobody