Tou první špatnou variantou je vstup do koalice s „hnutím" ANO. Již sám název „hnutí" je zavádějící, neboť – jak učí politologie – politické hnutí na rozdíl od politické strany není organizováno za účelem zvolení členů hnutí do vládních úřadů. ANO je tedy politická strana, a to strana s nefungující vnitrostranickou demokracií, vedená trestně stíhaným člověkem, naléhavě podezřelým ze spolupráce s StB v minulosti a podezřelým z dotačního podvodu. Čili koalice s ANO je z hlediska právního státu vysoce, ale opravdu vysoce, problematická.

Avšak druhá varianta – hrdý a počestný odchod do opozice – je bohužel variantou ještě daleko horší. Přináší totiž nevypočitatelná rizika pro českou demokracii jako takovou! Je jako sud s prachem, o kterém nevíme, kdy vybuchne. Pokud nepůjdeme s ANO do koalice, vtlačíme Babiše a jeho partaj, toužící po vládní moci, do vynucené spolupráce s extremistickými stranami SPD a KSČM. Od těchto stran lze těžko očekávat dodržování elementárních principů demokracie a respektování ústavního pořádku – ba právě naopak.

Pokud by se například podařilo SPD prosadit referendum o vystoupení ČR z Evropské unie, byla by to těžká rána pro Českou republiku a její obyvatele, pro ekonomiku, pro demokracii, pro celou společnost. Díky Evropské unii jsme do nedávna patřili k nejlépe se konsolidujícím postkomunistickým demokraciím a naše ekonomika fantasticky kvete. Vystoupení z EU by byla úplná katastrofa, vedoucí nás směrem do Běloruska nebo na Ukrajinu.

Z tohoto hlediska je tedy menším zlem, když se zúčastníme vládní koalice a uděláme tak maximum pro záchranu demokracie, i když to bude spojeno s mnohými nelibými ústupky. Na čem ovšem musíme v případné koalici s ANO tvrdě trvat, je bezpodmínečné zachování elementárních demokratických principů, přísné respektování ústavního pořádku a pevné zakotvení České republiky ve vysoce demokratických a hospodářsky úspěšných strukturách Evropské unie a obranného společenství NATO.

Karel Hrubý, dlouholetý bojovník za svobodu a demokracii, pronásledovaný komunisty, a poslední předseda exilové ČSSD, nabádá účastníky sjezdu: „Bijte se tak, aby demokracie neprohrála".

Chcete platy jako v Bělorusku?

Chceme do EU, jako Rakousko a Německo, nebo do Běloruska? Občané by měli vědět, jaké obrovské rozdíly tam jsou. Vystoupení z EU by bylo odchodem na východ.

Nobelova cena míru pro EU: plně zasloužená

Z komparace všech postkomunistických zemí z hlediska úrovně transformace k demokracii a tržní ekonomice vyplývá jeden zcela esenciální poznatek: Přístupový proces a členství v EU byly a jsou hybným momenten v demokratické konsolidaci těch postkomunistických zemí, které se staly členy EU. Srovnají-li se mezi sebou země bývalého východního bloku – ty které jsou členy EU s těmi které nejsou členy EU – je to zcela evidentní: Evropská unie si Nobelovu cenu míru z roku 2012 plně zaslouží! Kromě jiného za zásluhy při demokratizaci postko-munistického prostoru v EU. To dokládají veškerá mezinárodní srovnání a žebříčky úspěšnosti, které se zabývají hospodářským a politickým procesem konsolidace v transformačních zemích.

K nejrenomovanějším ratingovým agenturám patří Bertelsmann–Transformations-Index, který srovnává 129 transformačních zemí z celého světa. Ty země bývalého východního bloku, které jsou členy EU, zaujímají v transformačním indexu BTI 2014 špičkové pozice. Obsadily při hodnocení úspěchů v zavádění demokracie a tržního hospodářství pořadí mezi 2 místem (Česká republika) a 19 místem (Rumunsko) a jsou – všechny bez výjimky – označovány mezinárodními experty za konsolidující se tržní demokracie. Všechny ostatní země bývalého východního bloku se naproti tomu pohybují buď v oblasti silně defektních demokracií, nebo jsou dokonce odborníky označovány za autokracie a obsazují v žebříčku místa mezi 48 až 118 ze 129 hodnocených zemí, čímž se řadí mezi nejhorší režimy světa (viz graf).

Dr. Karel Vodička, mluvčí regionu zahraničí/exil