1) Co pro vás znamená svoboda projevu a kde jsou podle vás její hranice, pokud nějaké má?
Svoboda projevu i vyjadřování – tedy právo nejen svobodně říkat a psát, ale i přijímat, vyhledávat a šířit informace – je základním lidským právem, které je garantováno jak mezinárodními pakty, tak ústavami všech demokratických států. Je to hodnota, o kterou nesmíme v žádném případě přijít. Bez svobodné výměny informací, názorů a argumentů by společnost zakrněla. Svoboda projevu je jako kyslík v atmosféře. Přijdeme-li o ni, udusíme se.
Zároveň je ale zjevné, že tato svoboda není absolutní, že při uplatnění ve společnosti naráží na určité hranice. Končí tam, kde ohrožuje životy a zdraví druhých nebo se dostává do zásadního střetu se zájmem na bezpečnosti a obraně státu a mravnosti ve společnosti. V každé civilizované společnosti jsou tyto hranice přesně vymezeny v trestním zákoníku. Příkladem budiž podněcování k násilí, rasismu, podpora terorismu nebo šíření pornografie. To vše je dostatečně ošetřeno zákony i u nás a nevidím důvod k tomu, abychom trestní zákoník rozšiřovali. Svobodná a sebevědomá společnost musí být schopná ustát i šíření takových informací, které znejišťují, šokují nebo třeba i někoho „zraňují“, protože mnohokrát v minulosti právě takové informace společnosti i lidem pomohly. Jejich cenzura je nepřípustná.
2) Jak se díváte na současné snahy umlčovat odlišné názory a diskriminovat, případně kriminalizovat, jejich nositele pod záminkou „boje proti dezinformacím“? Lze chystaná opatření české vlády srovnávat s dobou normalizace nebo je to za vlasy přitažené podobenství?
Pohlížím na ně s velkým znepokojením. Vadí mi tzv. cancel culture i přemíra vynucované politické korektnosti, která vede ke strachu se svobodně vyjadřovat, k autocenzuře a k umrtvení společenského života. Nebudeme-li tomu rozhodně čelit, hrozí, že lidé budou zas mluvit jinak doma a jinak na veřejnosti, což byl – ano – jeden ze znaků, který kdysi charakterizoval život v komunisticky normalizovaném Československu. Pokud jde o záměr zákona na boj proti dezinformacím, který prosazuje ministr Rakušan z hnutí STAN, tak otevřeně říkám, že jsem k němu velmi skeptický a varuji před jeho unáhleným schvalováním. Je to hra s ohněm, která nedopadne dobře. Ano, umím pochopit, že se stát chce bránit proti propagandě a hybridním operacím ze strany Ruska, které zahájilo agresivní válku proti nezávislé Ukrajině, tím spíš, když my (zcela správně) onu napadenou Ukrajinu vojensky i humanitárně podporujeme a tím se stáváme i účastníky konfliktu. Velmi ale varuji před tím přijímat nějakou obecnou normu, která bude kriminalizovat dezinformace jako takové a zároveň vymýšlet schémata, jak finančně podporovat vybrané nevládky nebo média, která to budou uvádět na správnou míru.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV