Kdysi jsme byli země, která se jasně a jednoznačně postavila společně se svými spojenci z V4 proti sebevražedné politice Bruselu, proti neschopnosti čelit nelegální migraci a povinným kvótám. Po dva a půl roce vládnutí pětikoalice jsme země, která aktivně pomáhala protlačit do “horké fáze” migrační pakt prosazující tzv. povinnou solidaritu neboli povinné kvóty, ze kterých se lze pouze draze vyplatit. To je pro mnohé z nás velmi hořká pilulka, která se jen těžko polyká.

14. květen si budeme navíc připomínat jako den, kdy se Česká republika alibisticky zdržela a pro Rakušanův tolik chtěný pakt ani nehlasovala.

Jaké budou konečné důsledky ještě nevíme a vědět nemůžeme. Evropské komisi jsme odevzdali část své suverenity a možnost rozhodovat o tom, koho chceme a za jakých podmínek na svém území. Dosavadní zkušenosti nám říkají, že Komise svých nových možností při posílení vlastního vlivu při praktické realizaci migračního paktu určitě využije. Některým pokušením nelze odolat.