Děkuji. Já chápu, že jste si předávali vedení schůze, tak to asi někde zapadlo. Navíc já vás nezdržím dlouho, protože já jsem přihlášen do rozpravy ještě standardně, a ačkoliv v rámci třetího čtení zpravodaj nepředkládá svou zprávu, není vyzván před otevřením rozpravy, pouze navrhovatel, tak si myslím, že vzhledem k závažnosti tohoto tisku a vzhledem k tomu, že jsem zároveň předsedou ústavně-právního výboru, tak považuji za vhodné trochu nějakým způsobem shrnout, co se dělo mezi druhým a třetím čtením. Ústavně-právní výbor jako garanční výbor se tím tiskem zabýval opakovaně. Nejprve bylo přerušeno 14. února, poté 27. března a nakonec v rámci projednání po druhém čtení jsme 5. června 2024 přijali usnesení, schválili jsme si proceduru a já mohu pouze zrekapitulovat, že bylo podáno, jestli to mám dobře zapsáno, 14 pozměňovacích návrhů, z nichž část byla již atrahována v tom usnesení ústavně-právního výboru v druhém čtení. To jsou ty pozměňovací návrhy A, které vlastně přijal ústavně-právní výbor.

A k tomu přerušování a k tomu, že to takto probíhalo, vlastně došlo díky tomu, že existovala pracovní skupina mezi koalicí a opozicí, kde jsme měli snahu aspoň ty největší díry a nesrovnalosti, které vyvstaly v rámci prvního čtení, tak jsme měli snahu je nějakým způsobem spravit. Když to vezmu v nějaké obecné rovině, my jsme to jako hnutí ANO zkoušeli po dobrém, když jsme se vás snažili tady 60 hodin přesvědčovat, že tak důležitý zákon, který mění volební systém České republiky, by se měl přijímat v širším společenském a politickém konsenzu. Pak jsme to tedy zkoušeli i po zlém těmi obstrukcemi současně. Dosáhli jsme toho, že jsme si po těch 68 hodinách, nebo kolik to bylo, sedli ke společnému stolu. Škoda, že to nebylo ještě před prvním čtením. Myslím si, že tak by to totiž mělo správně vypadat.

V tom omezeném čase některé námitky opozice byly aspoň nějakým způsobem vyslyšeny a zpracovány, některé nebyly. My tady máme pozměňovací návrh A1, a to je limit počtu plných mocí. To je podnět, který vzešel z diskuse od hnutí ANO 2011, kdy jsme argumentovali tím, že může hypoteticky nastat situace, kdy by došlo k manipulaci a zneužití korespondenční volby tím, že jeden jediný člověk, nadán plnou mocí třeba stovky lidí, které by si obešel v rámci své uzavřené komunity, by se dostavil na ambasádu, vyzvedl by si veškeré doklady, které jsou potřebné pro korespondenční volbu, a pak vlastně mezi ním a odvolením, mezi odevzdáním hlasu by vlastně stál už jenom neověřený identifikační lístek, který by se vkládal do té první obálky, kde samozřejmě ambasáda a ti úředníci nemají žádný odpovídající prostředek, nemají na to finanční prostředky, nemají na to techniku, aby zjišťovali, zda ten který podpis je pravý, nebo není pravý. A zvláště na úrovni dnešní reprodukční techniky opravdu asi není větší problém, dokonce tam nějaký ten podpis opatřit.

Byla potom debata o tom, kolik tedy plných mocí má být. Samozřejmě, že opozice chtěla, aby jich bylo co nejmíň. Nám by stačila klidně jedna, dvě a koaliční návrh začínal na minimálně deseti. A takto jsme politickým vyjednáváním došli k číslovce sedm. Takže přiznávám otevřeně, je to věc nějaké licitace. Pouze takový podpůrný argument byl, že když tam ten člověk přijde a má sedm plných mocí, je to dohromady osm jedinců, což by mohla být taková čtyřčlenná rodina s prarodiči. Takže na tom jsme se dohodli a tento pozměňovací návrh, ačkoliv stejně principiálně nesouhlasíme s tím, že nám tady zasahujete do volebního systému bez toho, že by na tom byla shoda, tak ho podpoříme, abychom aspoň zalepili jednu z těch děr, které tam existují.

Pak je tady pozměňovací návrh A2. To jsme říkali od začátku, že je podle nás nedostatečné, aby se to řešilo pouze ministerskou vyhláškou, kde vlastně ty korespondenční volby mohou probíhat a kde ne, a že by měl být specifikován lépe nebo ten legální odkaz v tom předpisu by měl být precizní, více konkrétní, protože my jsme se tady vlastně ptali, tak kde ta korespondenční volba bude? Jenom tam, kde funguje pošta, kde věříme poště, nebo tam, kde probíhá třeba ozbrojený konflikt a tak dále?

Oravdu nemám zájem vás zdržovat. Já třeba takový ten z mého pohledu principiálnější projev budu mít až později. Takže i tento pozměňovací návrh vlastně byl na základě impulsu ze strany opozice. Vzhledem k tomu, že my jsme se tam potom nakonec stejně ale nedohodli, že to podpoříme všichni, a to byl ten náš hlavní důvod, proč jsme do toho vůbec šli, abychom se na něčem domluvili všichni, a všichni to podepsat nechtěli, tak jsme se následně i na výboru zdrželi. Nicméně v tom hlasování si myslím, že ačkoliv nemáme žádné závazné hlasování, tak většina klubu hnutí ANO bude pro.

Důležitý, velice důležitý je pozměňovací návrh A3, a to, že se rozdělí svět na čtyři části a hlasy odevzdané v těchto čtyřech částech světa se následně přičtou ve čtyřech největších volebních krajích v České republice, čímž se eliminuje, nebo aspoň sníží to riziko, že hlasy ze zahraničí zdeformují výsledek voleb v některém konkrétním volebním kraji.

Jenom stručná rekapitulace. Ten původní senátní návrh, který jsme tu měli, ten dokonce počítal s tím, že se vylosuje pouze jeden kraj, a všechny ty hlasy ze zahraničí se přečtou do jednoho kraje, což by znamenalo, že třeba i člověk ze strany, který je lídrem kandidátky a která by se tam normálně dostala do Poslanecké sněmovny, by se třeba vůbec nestal poslancem. Došlo by k zásadnímu zásahu do personálního složení parlamentu, kdy by se tam dostali lidé, kteří by tam v podstatě bez zahraničních hlasů vůbec nebyli, anebo naopak byli. My jsme tou debatou strávili část prvního čtení. Všichni si na to vzpomínáte. My jsme požadovali po Ministerstvu zahraničních věcí nějakou analýzu, o kolika lidech, českých občanech, se tu vlastně bavíme. A také si všichni vzpomenete, že jsme se žádných čísel nedočkali. Jednak je rozdíl mezi tím, co to znamená krajan a co to je občan, protože český krajan také může být člověk, který se hlásí ke svému češství, ale už nemá občanství České republiky, a jednak samozřejmě Česká republika nemá povědomí o tom, kde a jak se pohybují všichni občané České republiky s volebním právem. Zkrátka to číslo bude vždycky jenom nějaký kvalifikovaný odhad. Já jsem se ale ptal po tom kvalifikovaném odhadu. My jsme se tady nakonec dobrali k nějaké číslovce, že snad 600 tisíc voličů by mohlo volit v korespondenční volbě.

Jestli to je nebo není číslovka střelená od boku, to já vám opravdu nedokážu říct. Já jsem tady uváděl jako příklad to Slovensko, kde vlastně oni původně neměli vůbec možnost volit v zahraničí. Proto přistoupili ke korespondenční volbě. Čeští občané mohou volit na ambasádách už teď, takže my rozšiřujeme jejich komfort a snižujeme jejich náklady, které jsou spojené s volbou. Ale na rozdíl od Slováků my jsme jim to vždycky umožnili.

A hnutí ANO navrhovalo, tak pojďme se domluvit na nějakém pilotním projektu a přidejme volebních místností, to zase nebude tak závratná částka pro Českou republiku, která by rozložila finance České republiky, když to srovnáme s tím - a zmiňovala to tady paní předsedkyně Schillerová - když nám jde o důvěryhodný volební systém a důvěra ve volby a nějaký společenský konsenzus, to je věc, která snad ani nejde finančně ohodnotit, ta shoda nejde vyčíslit, takže ty peníze navíc by snad nehrály takovou zásadní roli.

My jsme v rámci projednání na výboru, nevím jak na zahraničním výboru nebo na jiných výborech, ale my jsme nějakou zásadní analýzu ze strany - aspoň pokud vím - Ministerstva zahraničních věcí nedostali. Když jsme tady debatovali, tak tady pan ministr Lipavský říkal, že oni ta čísla mají. Ale já tedy bych se tady rád znovu ozval na mikrofon, jestli mě sleduje pan ministr, tak bych chtěl říct, že by mě ta čísla opravdu zajímala. Mě by opravdu zajímalo, kde ty občany máme, kde si myslíte kolik jich bude volit, protože my máme v tuto chvíli nějaké seznamy, zvláštní voličský seznam, na ten se v posledních volbách přihlásilo cirka 18 tisíc lidí a pak odvolilo 13 tisíc lidí. Měli jsme zhruba 13 tisíc hlasů ze zahraničí. A máme samozřejmě tabulku, můžete si najet na volby.cz a tam uvidíte, kde kdo a jak volil, která strana kolik měla hlasů. To je analytický materiál, ze kterého můžu vycházet. No ale kde je ten zbytek těch 600 tisíc, já opravdu nevím.

A vy všichni s tím nějakým způsobem jako strany budete do budoucna pracovat, aspoň předpokládám. Takže mě by opravdu zajímalo, kde ti naši voliči jsou, jaká je jejich skladba.

To totiž souvisí s tím naším zásadním problémem, který s tím máme, já se k tomu možná dostanu u toho svého pozměňovacího návrhu B1, nebo to můžu říct teď. Prostě tady se tento návrh tlačí za každou cenu silou, na mimořádných schůzích, po nocích. Když jsme předložili petici, 24 tisíc podpisů jsme sehnali za devět dní, obrovský zájem občanů jsme vyvolali i tou šedesátihodinovou debatou, a o to té opozici jde, a to je legitimní a to nejsou obstrukce. Já jsem mluvil celkem, já jsem si to počítal - anebo to nebudu raději říkat, ale vždycky jsem mluvil k věci. Šlo nám o to, abychom přitáhli pozornost občanů, a to se nám povedlo. Tak petice, usnesení nebylo přijato na petičním výboru, když jsem tam byl. Navrhli jsme zákon o referendu, speciální zákon se speciální otázkou, abychom se českých občanů mimo jiné zeptali, zda souhlasí s tím, aby lidé v zahraničí volili poštou na rozdíl od těch v České republice, kteří musí mít do volebních místností. Ani tento zákon se ještě nedostal na pořad a neprojednal se v prvním čtení, takže koalice nemá zájem zeptat se na to občanů.

Já jenom připomínám, že koalice to prosazuje silou 108 hlasů za situace, kdy má za a) podle průzkumů nejnižší důvěru ze všech vlád v polistopadové historii a za b) tím nejtvrdším průzkumem prošla tento víkend, kdy koalice získala 37,7 % hlasů. Může váš pan premiér říkat, že na průzkumy moc není a že na ty preference moc nedá, ale tohle je výsledek voleb. Přesto v tuto chvíli tato menšina, která je u moci, chce za každou cenu prosadit korespondenční volbu. K tomu se dostanu v dalším pozměňovacím návrhu, ale jde mi o ty lidi v zahraničí. Vy pořád spoléháte na to, že tam někde leží na ulici hlasy pro koalici a nevidíte a neslyšíte naše námitky o ústavní nedokonalosti, o praktických problémech, o možnostech zneužití, o tom, že korespondenční volba je fakticky volbou nižší kvality. A vždycky bude. A na to nemůžete říct ani půl slova. Mě mrzí, kdybyste si aspoň toto připustili, možná jsme si ušetřili několik hodin debat.

Nicméně vidina těch hlasů, které mohou rozhodnout na misce vah o tom, kdo tedy tady bude vládnout, tak ta vidina je tak silná, že veškeré věcné debaty šly stranou.

Já v reflexi na evropské volby, které teď byly, vám chci říct jednu věc. Vy to teď prosazujete silou hlava nehlava, že tam máte ty hlasy. Ale to už nemusí platit příští rok. To prostě už nebude platit za dva roky. Tam volí hodně studenti, tam volí hodně lidé, kteří jediné informace mají z masmédií, nežijí v České republice, nemají tu přímou zkušenost, nezažívají to dobrodiní vaší vlády na vlastní kůži a tak volí podle nějakých nálepek. Ale vy jste si teď v těchto evropských volbách mohli ověřit, že ta vaše bohorovnost, že to jsou vaše hlasy, je pryč, protože jestli si myslíte, že vás tam budou volit ti mladí a ti pravicově orientovaní, tak budou volit třeba někoho úplně jiného. Budou volit Filipa Turka a co uděláte? Pak se budete chytat za hlavu, co jsme to tady prosadili. Ty evropské volby by měly být pro vás poučením, že prosazujete něco, co se může obrátit proti vám.

Já tady bojuji marně za princip toho, že si nemáme snižovat kvalitu volebního systému, nemáme ohrožovat důvěryhodnost voleb v České republice, protože s vidinou krátkodobého volebního zisku to nikdy nedopadne dobře. A jednu jistotu mám. Vždycky to, co se tady prosadí, se nakonec obrátí proti tomu, kdo to hlava nehlava prosazoval. Stalo se to i nám, když jsme poprvé v zoufalství z toho, že jste veřejně oznámili, že EET prostě nikdy neprosadíme, nikdy, nikdy, nikdy, tak jsme přistoupili k tomu pevnému hlasování na čas. No a jak to dopadlo o pár let později? Stalo se to hlavní metodou této koalice. Už nemají nejmenší zájem na nějaké komunikaci, nemají nejmenší zájem na dialogu, kompromisu, na tom, co říkal Tomáš Garrigue Masaryk, že je povinností politiků se dohodnout, na tom je vlastně postavena celá Ústava, že se nemáme přetlačovat silou, ale že máme hledat nějaké společné řešení. Tlačíte si to tou stoosmičkou. A začali jsme to my, ale vy už to doháníte až do absurdních rozměrů. Já tady mám nějaké předběžné informace, že nás tedy necháte trošku vykecat dvě tři dopoledne a pak si to odhlasujete. To hlasování v pevný čas se vám zalíbilo. Je to příjemné, nemusíte mít žádné starosti s tím, že byste se tady třeba měli účastnit nějakých debat. Já vám říkám, zase se to obrátí proti vám. A dokud si spolu nesedneme za jeden stůl a nezačneme se nějak normálně bavit, tak směřování této Sněmovny a respekt voličů nejen k vám, ale i k nám, ono to potom dopadne na všechny, tak ten respekt Sněmovny je pořád nižší a nižší a polarizace společnosti je naopak vyšší a vyšší.

Tolik tedy k číslům ze zahraničí. Já jsem tady říkal, že jestliže Slováků volilo teď v posledních parlamentních volbách zhruba 60 tisíc, ale to už byly čtvrté nebo páté volby, oni se to naučili, oni se to postupně učili a těch čísel přibývalo a říkají, že jich je venku 300 tisíc, tak když našich je venku 600 tisíc, tak kdybych vyšel ze slovenských čísel po dvacetileté praxi, tak jsme na nějakých 100 tisících hlasech. Tak dobře. Kdyby se podařila maximální mobilizace zahraničních hlasů, tak se bavíme o sto tisících. Ale to bude jiná skladba voličů než je teď. Ono se to naředí. Vy se nás pořád snažíte nařknout z toho, že my tady bojujeme právě proto, že víme, že tam ty hlasy nemáme. Ale my tam ty hlasy máme. Já dám příklad. Víme, že v Chicagu jsou tisíce českých občanů. Slyšel jsem, že 7 tisíc. Ale přišlo jich osobně volit 100. Volili převážně TOP 09. A vy si myslíte, že ti, co tam dodnes pracují a teď budou mít možnost volit korespondenčně, že budou volit všichni stejně?

Ne, to se naředí. Navíc si prosím všimněte, že opravdu třeba v Evropě, kde se ten trend mění, kde z toho ideologického levičáckého zeleného pobláznění se vracíme zpět ke konzervativním hodnotám, tak lidé jednají skupinově a ty názory, společenské názory se mění a ty volební preference se taky mění. Takže nemůžete vycházet a prosazovat něco jenom s tou vidinou, že vám to vyšlo v těch posledních volbách, kde mělo Spolu 55 % v zahraničí, STAN myslím 35 a hnutí ANO nemělo ani procent 5 % a nikdo jiný se nedostal. Jestliže bude v tom Chicagu volit více lidí korespondenčně, tak se ty síly politické více rozloží. A říkám, mění se svět, mění se názory, vracíme se trošku zpátky ke konzervatismu, k těm tradičním hodnotám, a hnutí ANO dlouhodobě z mého pohledu, a nejenom mého, prosazuje vždycky rozumná, racionální řešení a staví se spíš na stranu těch tradičních hodnot.

Takže to nakonec nevyjde, tahle sázka. Tak proč se tady bavíme, proč tady ztrácíme hodiny a hodiny? Proč jsme se radši nedohodli nějakým způsobem? Tolik k těm číslům zahraničí. Tolik ten pozměňovací návrh A3.

Za velmi důležitý považuju pozměňovací návrh A4, když jsme se nějakým způsobem shodli v té pracovní skupině, že korespondenční volba přinese zvýšení účasti ve volbách, přinese zvýšené nároky na ty zvláštní okrskové volební komise, že se může stát, že v takové zemi, jako je třeba Velká Británie, na tu jednu komisi přijdou tisíce hlasů. S tím se musí počítat a předpokládat, a že by se měla zavést podobná pravidla jako ve vnitrostátních okrskových komisích, že tam ty subjekty, které kandidují a jsou zastoupené v těch volbách, mají možnost vyslat svého zástupce, aby dohlédl na korektnost zpracování voleb. To jsme se nějakým způsobem domluvili. Já nevím, jak to v praxi bude fungovat, třeba v našem hnutí jsme se ještě o tom nebavili, jak pokryjeme některé okrsky. Ale už jenom, že ta možnost je, tak si myslím, že to je krok správným směrem. Jsem rád, že se na tom našla nějaká shoda.

Pozměňovací návrh A5, to je možnost osobního přehlasování. To je věc, po které jsme tady volali nejvíc. Že jsme upozorňovali třeba na příklad Estonska. Estonsko má také možnost distanční volby, nicméně elektronické. Ale

dám stranou teď ty argumenty, proč je elektronická volba ještě více náchylná k manipulaci než ta v papírové formě. ? Tak na druhou stranu ta estonská volba, když je elektronická, je v podstatě mnohem spravedlivější než ta korespondenční, kterou teď předkládá vládní koalice. Protože ten estonský volič má celou škálu možností, jak odvolit. Oni už mají týden dopředu zvláštní volební místa, kde mohou volit s předstihem, protože k tomu mají nějaký zvláštní důvod, třeba zdravotní. Pak mají ve volební dny dokonce zvláštní taky ty možnosti takových těch komisí, jako máme my, že navštěvujeme zdravotně postižené. A do toho všeho ještě mají samozřejmě pak tu volbu elektronickou. A my jsme se dozvěděli při návštěvě Tallinnu, Ústřední volební komise, že 10 %, 10 % estonských voličů změní svůj názor a voli jinak, než volili napoprvé. Že zkrátka změní ten svůj volební hlas na základě toho, že se něco stalo, vypukl nějaký skandál, zjistilo se něco o těch kandidátech na poslední chvíli a oni tu svoji volbu a preferenci změní. A v tom původním návrhu vládním tohle vůbec nebylo. To znamená, vy odvolíte korespondenčně měsíc předem a už s tím svým hlasem nemůžete nic dělat. To jsme namítali. Ten pozměňovací návrh tu na stole je. A z tohoto důvodu bude mít podporu hnutí ANO.

Z nějakého důvodu, bylo nám tvrzeno, že formálního. byl tento pozměňovací návrh ještě doplněn tím, že se tam upřesňuje termín bydliště nebo odstraňuje a že se tam zjednodušují podmínky pro doručení písemností, těch volebních dokumentů, které potřebuje volič k tomu, aby mohl odvolit korespondenčně. Že se nemusí dokládat vlastně nějaký právní titul k tomu bydlišti, třeba nějaká nájemní smlouva a podobně. V podstatě stačí, když tu adresu uvedete, ty dokumenty vám tam budou doručeny. A jediný rozdíl oproti původnímu návrhu je, že ty dokumenty musí být doručovány v obvodu toho kterého zastupitelského úřadu. A nemohou být doručovány například do České republiky, což tam byl jeden z argumentů. My jsme pořád přemýšleli, proč s tím vlastně přišla vládní koalice a proč nám to zamíchala s tou možností osobního přehlasování. Osobně jsem přesvědčený o tom, že tento pozměňovací návrh cílí na studenty. A opět je to zase řekněme nějaký plusový bod nebo potenciálně plusový bod pro koalici, a proto to prosazovala touto formou. Nicméně ta možnost osobního přehlasování té distanční volby je pro nás zásadní.

A myslím si opět, že bez toho, bez jakéhokoliv závazného hlasování bude tato možnost podpořena i ze strany hnutí ANO.

Pozměňovací návrh A6 je novela trestního zákoníku zpřesňující skutkovou podstatu trestného činu maření přípravy a průběhu voleb a referenda tak, aby pokrývala i zneužití korespondenčního způsobu hlasování, a vedle toho obsahuje další zpřesnění. To je myšlenka, se kterou původně přišla paní poslankyně Válková. Já nechci někomu upírat zásluhy, tak vím, že Lucie Potůčková vlastně stojí také za předložením toho návrhu. A toto je vzácný moment v rámci korespondenční volby, na tom se shodli úplně všichni. Protože předkladateli tato otázka řešena nebyla, je logická, jestliže nám tady zavádíte nový způsob hlasování, tak taky zavádíte nové možnosti, jak toho systému zneužít, a musíte na to pamatovat i v trestním zákoníku.

Tolik těch šest pozměňovacích návrhů, které byly výsledkem pracovní skupiny, které mají označení A, a které projednal i ústavně-právní výbor. Ty další pozměňovací návrhy byly načítány přímo do systému, protože na nich shoda nebyla, a já je tady stručně vezmu jeden po druhým. B1. Navrhovatel poslanec Radek Vondráček. Já jsem tam sice napsán, nicméně jedná se o původní návrh kolegy Karla Raise, který namítal tu skutečnost, že když si každý může ty volební lístky vytisknout sám na své tiskárně na jakýkoliv papír a existují okrsky, kde opravdu volí jednotky - dával tam příklady, že v některých exotičtějších zemích třeba volí šest voličů, a když vám tam přijde šest obálek, tak v podstatě se ztrácí ta anonymita, protože ti, co to sčítají, v podstatě moc dobře vědí, kdo volil. Tím je narušena tajnost a anonymita voleb, což je samozřejmě něco, co je v rozporu s právními předpisy a s ústavou. A navrhuje tedy řešení, že by ta ambasáda všem těm, kteří se přihlásí o možnost korespondenční volby, v nějakém termínu zvládla ty lístky vytisknout a předat, že by vypadaly jednotně. Narazilo to na velké technické problémy, to uznávám.

Za druhé se diskutovalo, jestli to vůbec jde, nebo nejde stihnout, to stanovisko koaličních kolegů bylo negativní. Nicméně Karel Rais to měl dobře zpracováno a předložil ten pozměňovací návrh. Jediná drobnost formální je, že ten poslanecký návrh je zpracován tak, že on vylučuje potom hlasování o velké části pozměňovacích návrhů dalších. To znamená, je tedy otázka, jak se k tomu postavíme při samotném hlasování, protože kdybychom hlasovali pro B1, tak je nehlasovatelná velká část všech dalších pozměňovacích návrhů právě jenom z toho důvodu, že je tam zvolena určitá legislativní technika, která vlastně spočívá v tom, že je tam opsáno celé to ustanovení, a my už ho potom nemůžeme jinými pozměňovacími návrhy měnit.

Pozměňovací návrh B2, to je můj pozměňovací návrh, a to je ten nejdůležitější, aby se korespondenční hlasování použilo až pro volby, které budou probíhat podle zákona o správě voleb, tedy po 1. lednu 2026. Odstraňuji to, co nazvalo i ministerstvo původně a potom navrhovatelé v důvodové zprávě, tak to nazvali jako kvazi přechodné ustanovení, tedy část sedmou. Je to něco, co jsem za deset let v Poslanecké sněmovně nezažil. Já si myslím, že už to taky doufám nezažiji, že je tam speciální ustanovení a že vlastně ta korespondenční volba je tam dvakrát, jednou navždy do budoucna nebo než se to změní, a jednou speciálně jenom na ten rok 2025. A tím vlastně byla obnažená ta urputná snaha koalice prosadit tuto korespondenční volbu za jakoukoliv cenu už na volby v roce 2025, protože doufají v to, že to může změnit volební výsledek do Poslanecké sněmovny.

Já už jsem to tady říkal, to byl takový starý vtip: Zkoušeli jsme změnit předsedu, nepomohlo to. Zkoušeli jsme změnit program, nepomohlo to. Co nám zbývá? Musíme změnit voliče. Takže místo toho, aby se plnil program, místo toho, aby se nelhalo, místo toho, aby se nějakým způsobem prosazovaly české zájmy v zahraničí, tak si radši budeme shánět ty hlasy voličů v zahraničí, protože tam třeba uspějeme, protože tam je skladba voličů nějaká jiná. Ale já už jsem o tom mluvil u toho pozměňováku A2. Spoléhate na to naprosto bez nějakého (směje se) odůvodněného předpokladu, že tomu tak bude.

A znovu apeluji na koalici, uvědomte si, jak dopadly tyhle evropské volby. Že lidé dneska už se nerozhodují podle těch masmédií, které jsou na straně vládní koalice. Spoustu preferenčních hlasů dostali lídři kandidátek, kteří mají vysokou sledovanost na sociálních sítích třeba pro zajímavost. A dá se předpokládat, že u těch zahraničních voličů to bude platit ještě dvojnásob, že všichni jsou součástí nějakých facebookových skupin, všichni sledují, mají svoje zdroje informací a nesledují právě ta média, která výrazným způsobem mají dopad na veřejné mínění v České republice.

Proto prosím, chcete-li, já jsem měl teď před hodinou debatu s kolegyní Zajíčkovou v České televizi, kde říkala, že vám jde o princip. A já tady říkám, jde-li vám o princip, tak to dokažte tím, že podpoříte můj pozměňovací návrh a ta korespondenční volba bude platit až od roku 2026. Ať nám aspoň trošku dokážete, že vám nejde o to nahonit hlasy v roce 2025. A já pak půjdu (potlesk z lavic poslanců ANO) k mikrofonu, jako zpravodaj si vezmu to, co řeknu, a řeknu, že to uznávám, že to beru, že vám šlo o princip, že vám nešlo o ty hlasy v příštích volbách.

Tak pozměňovací návrh B3 je taky velmi aktuální, protože všichni jste si mohli ověřit teď o víkendu, že do evropských voleb vůbec nešlo volit na ambasádách. Doteď do evropských voleb - chtěli jste volit české kandidáty, tak jste museli volit v České republice a nikomu to nepřišlo divné. A teď zavádíte možnost korespondenčně volit ze zahraničí v České republice členy Evropského parlamentu. A já jsem opakovaně upozorňoval na to, že ten systém není dokonalý. A podle evropského práva a těch jednotlivých národních úprav, když někde máte trvalé bydliště nebo se dlouhodobě zdržujete, můžete volit do Evropského parlamentu v té zemi. Takže když máte nějaké bydliště v Německu, přijdou vám volební lístky v Německu. A volíte do stejného parlamentu třeba nějakou konzervativní stranu jednou v České republice tím, že pošlete svoje korespondenční hlasy, a jednou v Německu. Takový postup je nelegální, je to přestupek. Nemělo by se to dělat. Ale problém je ten, že v podstatě neexistuje systém, který by to zkontroloval. Protože jak kdo volil, kolik - kdo koho volil, v které zemi, to se samozřejmě z nějakých důvodů ani pořádně neeviduje. Jsou seznamy voličů, ale už potom se nekontroluje křížem, jestli někdo volil a kde. Takže tady opravdu je velký prostor pro to, aby někdo volil dvakrát do stejného parlamentu. Takže když je někdo - abych vám dal nějaký hezký příklad, že když je někdo zarytý komunista, tak může volit komunisty v Irsku a v České republice, tak abych pořád nemluvil o konzervativních stranách.

Já tady navrhuju, abychom ty evropské volby vyňali z této novely a aby se korespondenčně volil pouze prezident a pouze Poslanecká sněmovna. Myslím si, že ten původní návrh je příliš rozmáchlý, že se nad tímhle nepřemýšlelo. A v podstatě vás to nebude stát nic, když podpoříte tento pozměňovací návrh, protože já předpokládám, že o ty evropské volby ani nejde. Vám jde o ty parlamentní v roce 2025, ne? Tak se domluvme, že podpoříte můj pozměňovací návrh B3.

Další je pozměňovací návrh paní poslankyně Bereniky Peštové, a to je návrh, aby žádost vydání písemností ke korespondenčnímu hlasování mohl volič podat pouze pokud má místo trvalého pobytu na území České republiky, vlastní nemovitou věc umístěnou na území České republiky, má vůči České republice daňovou povinnost nebo je účasten důchodového nebo nemocenského pojištění a je plátcem zdravotního pojištění v České republice. Jednoduše řečeno, má-li nějaký vztah k této zemi, získává benefit, že může volit poštou. Ti, co ten vztah nemají a mají občanství, pořád můžou dojít na tu ambasádu a mohou volit na ambasádě. A že nějaké to řekněme dobrodiní, že ušetří na svých volebních nákladech, že nemusí cestovat do volební místnosti, tak je vyváženo tím, že ten člověk skutečně má nějaký vztah v České republice. Není to nějaký ojedinělý výmysl mé kolegyně, takové podobné právní úpravy existují i v zahraničí.

Problém je ten, pokud vím, tak to bylo v Německu, ale má to nastudováno více paní kolegyně Potůčková, tak ona mě možná potom opraví, ale na začátku skutečně v Německu ten vztah tam byl úplně silný, ale postupně i na základě judikatury jejich soudu, Nejvyššího soudu nebo - tak ten princip byl oslabován. A to je bohužel vlastnost korespondenční volby. Vy někde začnete jenom nějakou úzkou skupinou a najednou zjistíte, že ty soudy nebo nějaký politický aktivista pomaličku to volební právo rozšiřuje, až to skončí všeobecným právem na korespondenční hlasování. A to je to, čeho my se obáváme nejvíc, že to není otázka jestli, ale že to je otázka - kdy, kdy někdo přijde s nápadem, že se korespondenční volbou bude volit i z domu. A to už je za nás naprosto nepřekročitelná červená linie. To už je rozklad volebního systému, protože už o tom mluvili dva předřečníci s přednostním právem.

Korespondenční volba je náchylná family voting. Ten člověk, který není za plentou, vždycky bude pod vlivem nějakého - může být, já tvrdím, že bude - vždycky je nějakým způsobem pod vlivem nějaké osoby. Dokonce to ani nemusí být on, kdo tam ten lístek hází. Já jsem mu tady ukazoval rakouský systém, tu Wahlkarte, to ten náš systém dvou obálek je aspoň o něco lepší. Takže tolik pozměňovací návrh paní kolegyně Peštové, kterou samozřejmě náš klub taky podpoří. A zkuste nad tím přemýšlet, kolegové z koalice.

Dále je tady návrh D1, který je uveden pod jménem kolegy Jiřího Maška. Já samozřejmě vím, že to vždycky dělal s kolegou Strýčkem, nechci nikomu křivdit, vždycky řeknu těch dvou.

Cílem je zpřesnit, že doručené obálky zastupitelský úřad výslovně označí datem a časem přijetí, protože teď je tam v tuto chvíli napsaný pouze čas. Nejedná se o nic jiného než o administrativní zpřesnění. To stanovisko, pokud vím, i ministerstvo bylo neutrální, nicméně ani výbor k tomu nepřijal žádné stanovisko. Já vlastně nevím, co tomu brání, kromě toho, že to navrhují opoziční poslanci, což tedy samozřejmě jsme taky už zvyklí v tomhle volebním období, že když je to z opozice, tak se prostě pro to nehlasuje, i když to dává smysl.

Poslanecký návrh D2, opět kolegové Jiří Mašek, Jiří Strýček. Zavedení evidence vydaných písemností ke korespondenčnímu hlasování. Ten pozměňovací návrh konkrétně určuje, které údaje o vydání písemností ke korespondenčnímu hlasování budou evidovány v seznamu voličů, datum a čas vydání, jméno, příjmení, datum narození osoby odlišné od voliče. To se týká těch plných moci. Opět podle mě administrativní zpřesnění, vůbec to nejde proti principu korespondenční volby, ani v tomto případě jsme v podstatě nezískali stanovisko ministerstva, ani není, pokud vím, stanovisko garančního výboru, nebudou to kontrolovat. Záleží to tedy opět na vás, koaličních, zda podpoříte administrativní zpřesnění a tento pozměňovací návrh.

Dostávám se k pozměňovacímu návrhu D3. Ten je uvedený také pod jménem Jiřího Maška, to je zavedení povinnosti úředně ověřeného podpisu voliče na identifikačním lístku. Zní to velice jednoduše, prostě, ale kdybyste souhlasili s tímto pozměňovacím návrhem, tak jsme se možná nějak dohodli. Kdybyste odložili účinnost a dali tam úředně ověřený podpis na tom lístku, který se hází do té první obálky, tak možná jsme našli nějakou shodu, protože tím by odpadla drtivá většina obav, že ten lístek do té obálky dávala úplně jiná osoba nebo osoba, která je nějakým způsobem ovlivněna někým jiným. Stanovisko bylo velmi nesouhlasné. Nepředpokládám tedy, že ji podpoříte, ale jsem rád, že to tady na mikrofon můžu říct. Je to spíš tedy vzkaz pro ty, kteří nás sledují mimo tento sál, aby si uvědomili, že ani tento pozměňovací návrh, který by vyloučil velkou část našich obav, řekněme toho technického rázu, že dojde ke zneužití korespondenční volby, tak ani tento nebyl podpořen.

Poslední je pozměňovací návrh E paní poslankyně Renaty Oulehlové, protože ona se k němu přihlásila, nicméně autorkou je Jana Mračková Vildumetzová, která tomu věnovala velkou energii. Sešli jsme se se zástupci ministerstva a jde o to, aby hlasovací lístky byly opatřeny QR kódem s odkazem na elektronický obraz hlasovacího lístku. O co jde? Jde o to, že nevidomé osoby by mohly se obejít za plentou bez asistence třetích osob. Pro ně by to znamenalo velké posílení jejich, řekněme, sebevědomí, bylo by to pro ně důležité gesto. Nesouvisí to přímo s korespondenční volbou, souvisí to věcně s volbami, je to prostě něco, s čím přišly ty organizace nevidomých a my máme teď možnost to do toho zákona implementovat a už v těch nejbližších volbách jim můžeme pomoci. Ten QR kód by byl nanesen speciálním lakem, takže oni by to hmatem byli schopni rozlišit, v které části volebního lístku se ten QR kód nachází. Pomocí chytrého telefonu, který už má dneska každý, nebo nějakého zařízení by byli schopni poznat, který ten volební lístek drží v ruce, sami by si mohli dát ten volební lístek do obálky a sami by si ho mohli vhodit do urny.

Mimochodem, strávili jsme tu nějakou část debaty tím, kdy nám na jedné straně z koalice bylo řečeno, že vlastně když my tak bojujeme za tajnost voleb, tak přece u těchto osob ta tajnost je taky narušena a není 100% v souladu s Ústavou České republiky. No, tak my vám teď nabízíme řešení, posílení tajnosti, tím odpadá - bohužel - pro vás, tím by odpadla část těch námitek, co jste měli. Na výsledku to nic nemění. Mohli bychom taky přijmout něco užitečného.

A jestliže to dřív nešlo, protože jsme neměli ty technické prostředky, prostě nebyly před lety, před pár lety QR kódy, nebyly ty speciální laky, dneska to jde. Zástupci ministerstva řekli, že to není zásadní problém, že to zvládnou v rámci tisku volebního lístku a nebude to znamenat astronomické navýšení nákladů na tisk volebních lístků. Takže tady bych poprosil a opravdu apeloval na koalici, když vůbec nic jiného, tak zkuste pomoci těm nevidomým.

My už se tady bavíme dohromady, když to sečtu s výborem, řekneme 100 hodin o tom, jak chcete pomáhat našim krajanům v zahraničí. Tady říkáte, že vám jde o princip, že chcete pomoci českým voličům. Ale tady je skupina, kolik, 70 nebo 80 000 částečně nebo úplně nevidomých, a za ty tady nehlasujete po nocích. Kvůli nim jsme tady nestrávili ty desítky a desítky hodin. No a já škodolibě říkám proč? No protože u těch zahraničních máte zhruba zmapované, jaké jsou tam volební preference a kolik vám to přinese hlasů, kdežto u těch nevidomých nevíte. Takže tam vás to nezajímá, protože nevíte, jak ti nevidomí volí a koho volí. Kdežto v tom zahraničí očekáváte, že vám to přihraje nějaké hlasy. Tak já vás poprosím, abyste aspoň kousek té energie, kterou věnujete pomoci krajanům v zahraničí, abyste věnovali nevidomým osobám v České republice.

To jsou všechny pozměňovací návrhy, o kterých budeme hlasovat. To jsem vám poreferoval, o tom... A to je vlastně shrnutá debata od té doby, co jsme se tady potkali u prvního čtení. To, co proběhlo během druhého čtení, o čem jsme se bavili na výborech, o čem jsme se bavili ve veřejném prostoru a o čem budeme, a to jsem zvědavý, kdy, hlasovat. Děkuji za pozornost.