Džihádistovi se sebevražedný útok vyplatí. Stane se mučedníkem a jeho společenství ho uctívá. Jako společnost se tedy musíme postarat, aby to, o co „mučedníkovi“ šlo, nedostal: Pohřbíme jeho ostatky s prasaty!

Uznávám, že na první pohled to zní barbarsky, ale ve skutečnosti tomu tak není. Pro svoji pokřivenou víru se tito lidé úmyslně dopouští těch největších zvěrstev. Společnost proto nesmí připustit, aby za svůj zločin, dostali odměnu, pro kterou to dělají. Žádný muslim, kterého pohřbíte s prasaty, se do svého mučednického nebe nepodívá – přestane existovat motivace, která je pilířem těchto fanatických činů.

Mnozí politici zřejmě namítnou, že takový zákon velmi popudí muslimskou komunitu, ale to není pravda. Pokud se nemýlím, všechny evropské muslimské komunity teroristické útoky veřejně odsuzují. Tudíž hádám, že jsme asi za jedno, že tito lidé nemají v ráji co dělat a že se na ně nesmí pohlížet jako, na svaté muže. Jediný, komu to může vadit, je pak jen ten, kdo teroristické masakry toleruje.

Nikdo přece neříká, že by se v Evropě všichni muslimové začali pohřbívat s prasaty, to ne! Jen Ti, kteří se dopustili zločinu, kterým byl teroristický útok. Protože právě tito zločinci nesmí dostat to, co se svým nelidským zločinem snažili získat.

Tento postup je zcela v souladu s principem práva a historicky je známo mnoho trestů, které těm nejzávažnějším zločincům odpírali důstojnost i po jejich smrti.