Domnívám se, že zákon o úvěru pro spotřebitele je správným krokem správným směrem. Chtěl bych také upozornit na to, že tento zákon reaguje na usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Sněmovna tehdy vyzvala vládu v souvislosti s poškozováním práv spotřebitelů právě při poskytování spotřebitelských úvěrů a i s ohledem na lichvářské praktiky některých nebankovních poskytovatelů ke zvýšení nároků především tedy na nebankovní poskytovatele, zprostředkovatele úvěrů a na zavedení dohledu nad nimi, který je nedostatečný. Je to také jednou z priorit sociální demokracie a to je tedy, jak jsem řekl, ochrana občanů před lichváři a nekalými praktikami některých poskytovatelů, zprostředkovatelů především z nebankovní sféry.

Na to také reaguje předkládaný návrh zákona a jeho cílem je tedy především větší ochrana spotřebitele. Cílem ale je i sjednocení úpravy úvěru pro spotřebitele, a to úvěrů spotřebitelských, ale také hypotečních, a vymezuje přesnější pravidla pro postup při poskytování úvěru.

Chtěl bych říci, že problematika poskytování především spotřebitelských úvěrů se stala již takovým evergreenem, není to poprvé, co se takovouto materií zabýváme. A sociální demokracie, byť tehdy v opozici, usilovala také poslaneckými iniciativami o posílení postavení spotřebitele, tedy dlužníka vůči poskytovateli, tedy věřiteli. Samozřejmě ale s tím, že dluhy se platit musí, to v každém případě. Ale vzájemný vztah mezi oběma smluvními stranami musí být vyvážený. Tehdy jsme prosazovali například zmocnění vládě stanovit maximální výši RPSM, prosazovali jsme omezení pro souhrnnou výši smluvní pokuty pro případ neplnění závazku ze strany dlužníka.

Prosazovali jsme i například omezení pro rozhodování sporů prostřednictvím rozhodčích řízení. Tento zmíněný poslanecký návrh poslanců sociální demokracie byl však v roce 2012 Poslaneckou sněmovnou vrácen k dopracování a vzhledem k tehdy projednávané vládní novele zákona již nebyl do Sněmovny již znovu předkládán. Jisté pozitivní změny přinesla tedy i novela zákona o spotřebitelském úvěru, která vstoupila v platnost koncem února 2013, ať se jednalo například o stanovení podmínek pro odpovědné úvěrování, to jest posuzování schopnosti spotřebitele úvěr splácet, nebo to bylo zamezení používání směnek a šeků ke splacení či zajištění úvěrů. Ale jednalo se taky tam o zajištění požadavku na zajištění úvěru hodnotou, například nemovitostí, v poměru k hodnotě pohledávky, a řada dalších věcí, které se podařilo projednat a schválit v tomto zákonu.

Chtěl bych také upozornit, že ve Sněmovně proběhl seminář vloni pod patronací rozpočtového výboru a za účasti poslanců, Ministerstva financí, České národní banky, účastnili se i poskytovatelé úvěrů jak bankovních, tak nebankovních, ale byly zde na tomto semináři i organizace pro obranu spotřebitelů, ale i široká veřejnost.

Troufám si také říci, že řada námětů a příspěvků, které zazněly v diskusi, se nakonec odrazily v předkládaném novém zákonu o úvěru pro spotřebitele, který dnes máme možnost projednávat v prvním čtení.

Především tak vítám největší změnu, která se týká nebankovních poskytovatelů a těch je dneska bezmála 60 tisíc. Nejsou to tady jenom poskytovatelé, ale i zprostředkovatelé. Je jich tedy bezmála 60 tisíc a nepodléhají více méně žádné relevantní kontrole. Stačí mít pouze živnostenský list a podnikat na tomto trhu. Půjčovat tedy může každý, kdo má příslušný živnostenský list. Současná legislativa dává jen omezené možnosti jak nepoctivcům především z řad některých těch nebankovních subjektů, jak jim zabránit v jejich činnosti, jak omezit používání neférových praktik, jak zabránit právě lichvářským praktikám vůči spotřebitelům. Je to také systém licencování poskytovatelů půjčovat peníze a to pouze s oprávněním od České národní banky. A kontrola České národní banky těchto subjektů, to si myslím, že je velice významné pro ochranu spotřebitelů, pro bezpečnější půjčování peněz, ale i pro ochranu vlastního podnikání na tomto trhu. Je třeba říci, že opatření, které se navrhuje tak, aby licencovala Česká národní banka a ty subjekty na trhu podléhaly kontrole České národní banky není pouze tedy náš výmysl nebo není to pouze v našem zákonu, v návrhu zákona, ale je to v řadě zemí. Mohu jmenovat Irsko, Itálii, Maďarsko. V Německu dokonce mohou takto podnikat pouze bankovní domy.

Česká národní banka je tedy takovým přirozeným regulátorem finančního trhu. Proto si myslím, že je naprosto oprávněné, aby ona tuto kontrolu a toto licencování také prováděla. Je tam také významné to, že subjekt, který chce podnikat na tomto trhu, musí prokázat úroveň odbornou, musí prokázat jistou důvěryhodnost, ale také kapitálové zázemí. Je tam právě požadavek, aby ten subjekt, který tedy bude mít licenci, aby měl tedy i patřičné kapitálové zázemí a to je navrhnuto ve výši 20 milionů korun jako vlastní kapitál. Což určitě povede samozřejmě ke snížení počtu těchto především nebankovních poskytovatelů nebo hlavně nebankovních poskytovatelů, kdy tedy, jak jsem již zmínil, že těch poskytovatelů a zprostředkovatelů je 60 tisíc, což je neskutečné množství. Tak si troufám říci, že ten trh se pročistí a zůstane, já věřím, že především těch poctivých, možná do sta.

Očekávám také v rozpočtovém výboru jistě bohatou a zajímavou diskusi k tomu, i když jak jsem říkal, již řada věcí se diskutovala právě na semináři. Určitě bude znovu možnost tedy za účasti všech zainteresovaných stran vše znovu prodiskutovat, ale jsou věci, o kterých si myslím, že se musíme ještě pobavit a které je třeba vzít v úvahu a možná i některými pozměňovacími návrhy tyto věci, které jsou v tom zákonu, třeba i upravit. Ať se jedná o výši smluvní pokuty, protože smluvní pokuta určitě musí být taková, musí být přiměřená, aby nebyla pro dlužníka likvidační a aby především u toho dlužníka zajistila možnost, aby měl tedy možnost ten dluh splácet. Jedná se tedy možná o určité snížení smluvní pokuty, která je navržena v tom návrhu zákona.

Je to ale také samozřejmě možnost co se týká splácení, předčasného splácení u hypotečních úvěrů a je dobře, že ten zákon obsahuje i hypoteční úvěry nebo spotřebitelský úvěr na bydlení. A myslím si, že bychom se měli zamyslet i nad tím, zdali v případě prodeje nemovitosti byla možnost toho předčasného splacení a to bez úhrady nákladů, respektive úhrady určité sankce tomu poskytovateli, věřiteli. Není to opět žádná novinka, která by se měla objevit v našem právním řádu. Je to věc, která je třeba běžná v Německu, která je běžná ve Francii a umožňuje i jistou mobilitu pracovní síly, protože jestliže se lidé, kteří mají hypotéku, mají stěhovat za prací, jako že bychom to často i rádi chtěli, aby ta pracovní síla byla mobilní, musí mít tedy možnost, pokud má hypotéku, aby ji mohla splatit a aby nebyla zatížena sankcí. Je to ale i otázka úvěrového registru. Těch věcí je prostě více a já věřím, že i v rozpočtovém výboru i tady na plénu řada takovýchto námětů v této matérii také zazní. Děkuji za pozornost.