Domnívám se, že zákon o úvěru pro spotřebitele je správným krokem správným směrem. Chtěl bych také upozornit na to, že tento zákon reaguje na usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Sněmovna tehdy vyzvala vládu v souvislosti s poškozováním práv spotřebitelů právě při poskytování spotřebitelských úvěrů a i s ohledem na lichvářské praktiky některých nebankovních poskytovatelů ke zvýšení nároků především tedy na nebankovní poskytovatele, zprostředkovatele úvěrů a na zavedení dohledu nad nimi, který je nedostatečný. Je to také jednou z priorit sociální demokracie a to je tedy, jak jsem řekl, ochrana občanů před lichváři a nekalými praktikami některých poskytovatelů, zprostředkovatelů především z nebankovní sféry.

Na to také reaguje předkládaný návrh zákona a jeho cílem je tedy především větší ochrana spotřebitele. Cílem ale je i sjednocení úpravy úvěru pro spotřebitele, a to úvěrů spotřebitelských, ale také hypotečních, a vymezuje přesnější pravidla pro postup při poskytování úvěru.

Chtěl bych říci, že problematika poskytování především spotřebitelských úvěrů se stala již takovým evergreenem, není to poprvé, co se takovouto materií zabýváme. A sociální demokracie, byť tehdy v opozici, usilovala také poslaneckými iniciativami o posílení postavení spotřebitele, tedy dlužníka vůči poskytovateli, tedy věřiteli. Samozřejmě ale s tím, že dluhy se platit musí, to v každém případě. Ale vzájemný vztah mezi oběma smluvními stranami musí být vyvážený. Tehdy jsme prosazovali například zmocnění vládě stanovit maximální výši RPSM, prosazovali jsme omezení pro souhrnnou výši smluvní pokuty pro případ neplnění závazku ze strany dlužníka.

Prosazovali jsme i například omezení pro rozhodování sporů prostřednictvím rozhodčích řízení. Tento zmíněný poslanecký návrh poslanců sociální demokracie byl však v roce 2012 Poslaneckou sněmovnou vrácen k dopracování a vzhledem k tehdy projednávané vládní novele zákona již nebyl do Sněmovny již znovu předkládán. Jisté pozitivní změny přinesla tedy i novela zákona o spotřebitelském úvěru, která vstoupila v platnost koncem února 2013, ať se jednalo například o stanovení podmínek pro odpovědné úvěrování, to jest posuzování schopnosti spotřebitele úvěr splácet, nebo to bylo zamezení používání směnek a šeků ke splacení či zajištění úvěrů. Ale jednalo se taky tam o zajištění požadavku na zajištění úvěru hodnotou, například nemovitostí, v poměru k hodnotě pohledávky, a řada dalších věcí, které se podařilo projednat a schválit v tomto zákonu.