Statisíce nešťastníků putuje nadále napříč Evropou. Tisíce se jich cestou po moři již utopilo. Další zbídačení běženci zaplavují přístavy, vlaková nádraží,  provizorní stanové tábory, ale i celá přímořská městečka na jihu Evropy. Přeplněné vlaky se valí Evropu za asistence policie či dokonce armády. V kamionech na dálnicích umírají desítky nevinných.

Místo zásadního humanitárního řešení krize přímo v oblasti původu, se budují nové hraniční ploty, pokládají se žiletkové a ostnaté dráty na hranicích, pro běžence se otvírají zamřížované budovy za ostnatým drátem...

Obchodníci s lidským neštěstím mají své velké žně. To vše za liknavého přístupu EU k situaci těchto běženců. Tento problém nevznikl ani dnes, ani včera.

Byla to přece Evropská unie, která svou válečnou retorikou a postojem k nedávným událostem v arabském světě, se stala spoluviníkem současného stavu kolem statisíců běženců. V této souvislosti připomínáme vojenskou agresi  v zemích této oblasti.  NATO se angažovalo postupně od roku 2001 v Afganistánu, Iráku, Libyi, Sýrii,... Do té doby relativně stabilní státy byly agresí rozvráceny, jak politicky, tak ekonomicky.

Zářným příkladem je Sýrie, ještě v nedávné minulosti významný ekonomický partner České republiky. Země, kde v dobrém sousedství, žily různorodá společenství, jak náboženská, tak i kulturní. Vláda Sýrie, s kterou máme řádné diplomatické vztahy,  již několik let čelí vojenské agresi, za lhostejnosti států EU, ale i ČR.   

Zoufalí běženci umírají na cestě do Evropy. EU a NATO by měly rázně přehodnotit svoji zahraniční politiku. Místo konfrontace přinést mír do Evropy. Obdobná situace započala před více než rokem i na Ukrajině. Nedaleko od ČR.  Také slovanská Ukrajina je dnes  ekonomicky a politicky rozvrácená. Umírají tam civilisté, granáty ničí nemocnice, školy…., přes dva miliony běženců žije mimo Ukrajinu,  především v Ruské federaci. Nenávistná kampaň i zde nese své plody. V čím zájmu ?

Evropa si nedávno připomněla 70.výročí od konce války. 50 milonů mrtvých. Cílem EU, tedy i NATO, je nutnost hledat mírová řešení, místo vojenské konfrontace. Tedy hovořit spolu.

Ale, také vnímat i toho druhého.