Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, milé kolegyně, vážení kolegové. Jsem rád, že se také dostávám ke slovu k tomuto zásadnímu tématu. Možná bych navázal tam, kde skončil kolega Feri. Skutečně jsme v situaci, kdy tady sedí za mnou trosky končící vlády v demisi a zítra pravděpodobně bude vláda nová. Je otázkou, jaký vztah k těm sněmovním tiskům, které tady máme předloženy a které projednáváme, tato vláda bude mít, i mě by to zajímalo. Na druhou stranu, pokud tady běží ta rozprava, tak bych rád tlumočil ve stručnosti stanovisko poslaneckého klubu KDU-ČSL.

Nesouzníme a nedomníváme se, že naše demokracie jakýmkoli způsobem trpí v okamžiku, kdy zde nemáme zákon o obecném referendu. Jsme z principu demokracií zastupitelskou a v tomto smyslu není referendum něco, co by činilo naši demokracii lepší, dokonalejší, co by nám přinášelo cokoliv navíc. To je jedna důležitá věc. Rád bych, abychom zapomněli na ty zmínky, které tady také zaznívaly, okolo Švýcarska apod. Švýcarsko je úplně jiná kultura a tradice, nemá smysl připodobňovat situaci v České republice k té švýcarské ústavní tradici a tradici švýcarských referend.

Ty tři sněmovní tisky, které tady máme, tak z našeho pohledu všechny tři jdou cestou, která je v Evropě, v zemích Evropské unie, výrazně menšinová. Jedná se o parametry, které odpovídají tzv. iniciačním referendům, tzn. že to je veřejnost, lid, který iniciuje témata, o kterých by referenda měla rozhodovat. Připomenu, že tento typ referenda je dnes pouze v ústavních pořádcích pěti zemí Evropské unie, jsou to převážně státy východní Evropy, konkrétně je to Bulharsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko a Slovensko. Ani v jednom z těchto států se ta úprava tohoto tzv. iniciačního referenda, zdá se, příliš neosvědčila. Vzorem pro toto může být např. sousední Slovensko. Proto se nedomníváme, že je správné celou tu diskusi, tak jak se vede i na komisi pro Ústavu, že se omezila pouze na tento směr tzv. iniciačního referenda, protože tady máme další, ať už je to referendum ratifikační, participační, protože to jsou nakonec formy referenda, které jsou v západní Evropě daleko častější. Pokud bychom se podívali např. na referendum, které nějakým způsobem omezuje Parlament, tedy referendum, které potvrzuje nebo zrušuje rozhodnutí Parlamentu, tak tento typ referenda najdeme v 17 zemích Evropské unie, mezi nimi např. v Irsku, Dánsku, v Německu a v dalších státech, Itálie, Polsko apod.

Stejně tak máme tzv. referenda participační. Tady opět tento typ najdeme v 17 státech Evropské unie. Máme referenda blokační. Tam už těch států je poměrně méně, je jich, jestli se nepletu, šest. V šesti zemích Evropské unie jsou v ústavních pořádcích zakomponována blokační referenda, a proto se domníváme, že by bylo vhodné tu odbornou debatu, která se, bohužel, na půdě Parlamentu Poslanecké sněmovny zploštila pouze na tu debatu o těch iniciačních referendech, možná v nějaké míře zaslepenosti toho, abychom mohli hlasovat o některých kruciálních otázkách, jako je např. členství České republiky v mezinárodních organizacích. Tak tuto cestu a tento směr nastavené debaty nepovažujeme za úplně rozumný.

Pokud jde o ty tři sněmovní tisky, tak jak jsou předloženy, tak přestože ty parametry, tak je má nastaven návrh z dílny ČSSD, který se zdá být v tomto smyslu velmi uměřený, ale chci také podotknout to, že i sami předkladatelé už avizovali to, že jsou připraveni v těch parametrech výrazně ustupovat, ať už jde např. o příslušný potřebný počet podpisů k iniciování takového referenda apod., tak se nedomníváme, že ani jeden z těch tří návrhů by měl být tím, který by měl Parlament podpořit. Týká se to nejenom parametru, kdo může iniciovat, samozřejmě také je to otázka kvora, ať už kolik procent voličů musí přijít k tomu, aby referendum bylo platné, nebo jaká většina se musí vyslovit pro. Je to otázka závaznosti, je to otázka výjimek, o kterých otázkách není možné v referendech rozhodovat. Tady by, pokud by ten návrh měl být hlasován, tak by bylo dobré také zachovat co nejširší okruh těch otázek. Nejsou to jenom věci, které se týkají fiskální politiky státu, ale měly by to být věci, které se dotýkají základních lidských práv, měly by to být otázky, které se dotýkají našich závazků vyplývajících z mezinárodních smluv apod.

Jako veliký problém vidíme potom, a to ani jeden z těch tří návrhů neřeší zcela jednoznačně a jasně, je implementace případného rozhodnutí z takového referenda. Čili my se nedomníváme, že tyto návrhy, mimochodem je to od roku 1992 návrh, pokud se nepletu, 34., 36. a 37. na uzákonění obecného referenda, jsou úplně šťastné a jako poslanecký klub KDU-ČSL ani jeden z těch tří návrhů nepodpoříme a v rámci prvního čtení budeme navrhovat jak u sněmovního tisku č. 35, tak u sněmovního tisku č. 111, tak u sněmovního tisku č. 117 jejich zamítnutí tak, aby se ta diskuse a debata rozšířily a neubíraly se pouze tou cestou směrem k iniciačnímu referendu. Děkuji za pozornost.