Vážená paní vicepremiérko, vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové.

Já jsem si slíbil, že budu říkat i ty věci, které mi nepřinesou žádné kladné body. Takže teď jednu řeknu. Já si myslím, že je docela obtížné, aby někdo říkal, že tady určitě bude, že tady chce být, nedokázal si představit to, že když to pak tak nebude, že to pěkně schytá.

A moc si nedovedu představit, že by premiér České republiky, ať si o něm myslíme cokoliv, takto účelově lhal, aby potom věděl, že to bude jinak. Fakt ho z toho nepodezřívám a pojďme trochu o těch věcech přemýšlet s nějakým nadhledem. Prostě stalo se to, co se nám v životě někdy stává, že přestože jsme tady chtěli být, tak tady být nemůžeme, protože máme nějaký úkol, který zkrátka je ještě důležitější, může se stát, že ty věci potom budou fungovat bez nás a my přijdeme o zastoupení premiéra na zásadním jednání. Já bych velmi prosil, jestli bychom i v atmosféře, kdy nám to nevyhovuje, kdy spousta z toho, co jste říkali, je pravda, přeci jen byli ochotni uznat, že v tomto případě to podle mého názoru opravdu není tak, že by pan premiér účelově řekl, že tady bude, už dopředu věděl, že tomu tak nebude. Není to pravda, nevěřím tomu. Věřím tomu, že se skutečně stalo to, že, přestože tady chtěl být, tak tady být nemůže. Měli bychom to uznat, i když to je politický soupeř. Děkuji.