Včera plný sál na semináři EIAS (European Institute for Asian Studies) v Bruselu. Mluvil jsem tam o své europarlamentní zprávě o evropské strategii vůči Indo-Pacifiku a o budoucnosti vztahů EU se sdružením ASEAN.

Společné slavnostní zasedání obou institucí k 45. výročí navázání diplomatických vztahů závěrem loňského roku v Bruselu bylo poslední velkou akcí českého předsednictví. Doprovázel jsem tam tehdy premiéra, který absolvoval řadu bilaterálních jednání a letos už brzy vyrazí na velkou asijskou obchodní misi.

Je to nanejvýš potřebné. Jihovýchodní Asie je dnes nejdynamičtějším regionem světa, centrem tzv. Global South, zde se bude rozhodovat o globálním přeskupení sil. EU zatím tápe - např. obchodní a investiční dohodu má uzavřenu jen se dvěma členy ASEAN, Singapurem a Vietnamem.

Pokusy o mechanickou aplikaci našich evropských norem a standardů v zemích se zcela odlišnou tradicí, politickým systémem, sociální strukturou a geopolitickým kontextem se nesetkávají s úspěchem. Je třeba zanechat eurocentrického lidskoprávního a klimatického mentorování, projevit více empatie, pochopení a citlivosti pro realitu multipolárního světa.

Myšlenka strategické autonomie EU (která s válkou na Ukrajině zcela vymizela z veřejné debaty) může najít nové vyjádření právě v našich vztazích s jihovýchodní Asií. Ponechat tuto oblast jen velmocenskému soupeření USA-Čína by bylo chybou.