Zahradil (ODS): Nezajímá mě hromadný coming out státní České pošty

31.07.2021 13:44 | Zprávy

Komentář na facebookovém profilu k podvolení se státních i soukromých institucí ideologii.

Zahradil (ODS): Nezajímá mě hromadný coming out státní České pošty

Foto: Repro Info.cz
Popisek: Europoslanec ODS Jan Zahradil

Nezajímá mě hromadný coming out státní České pošty (jejímž jsem občas nedobrovolným klientem), neboť jejím hlavním úkolem je doručování zásilek. Nezajímá mě ani, jak snižují uhlíkovou stopu v kancelářích či produktech privátní Komerční banky (jejímž klientem dobrovolně nejsem), neboť jejím hlavním úkolem je poskytování finančních služeb.

Jistě však nejsem první, kterému tyto projevy “corporate responsibility” evokují určitou podobnost s chováním proslulého zelináře z Havlova eseje Moc bezmocných. Tuto pasáž si zde dovolím zkráceně připomenout.

Citát:

“Vedoucí obchodu se zeleninou umístil do výkladu mezi cibuli a mrkev heslo ‘Proletáři všech zemí, spojte se!´.

…

To heslo přivezli našemu zelináři z podniku spolu s cibulí a mrkví a on je dal do výkladu prostě proto, že se to tak už léta dělá, že to dělají všichni, že to tak musí být. Kdyby to neudělal, mohl by mít potíže; mohli by mu vyčíst, že nemá „výzdobu“; někdo by ho mohl dokonce nařknout z toho, že není loajální. Udělal to proto, že to patří k věci, chce-li člověk v životě obstát; že je to jedna z tisíce „maličkostí“, které mu zajišťují relativně klidný život „v souladu se společností“.

…

To ovšem neznamená, že jeho počin nemá žádný motiv a smysl a že se svým heslem nikomu nic nesděluje. To heslo má funkci znaku a jako takové obsahuje sice skryté, ale zcela určité sdělení. Verbálně by je bylo možné vyjádřit takto: já, zelinář XY, jsem zde a vím, co mám dělat; chovám se tak, jak je ode mne očekáváno; je na mne spolehnutí a nelze mi nic vytknout; jsem poslušný, a mám proto právo na klidný život. Toto sdělení má přirozeně svého adresáta: je namířeno „nahoru“, k zelinářovým nadřízeným, a je zároveň štítem, kterým se zelinář kryje před případnými udavači.

…

Všimněme si: kdyby nařídili zelináři dát do výkladu heslo „Bojím se, a proto jsem bezvýhradně poslušný“, nechoval by se k jeho sémantickému obsahu zdaleka tak laxně, přesto, že by se tento obsah tentokrát zcela kryl se skrytým významem hesla. Zelinář by se pravděpodobně zdráhal umístit do své výkladní skříně takto nedvojsmyslnou zprávu o svém ponížení, bylo by mu to trapné, styděl by se. Pochopitelně: je přece člověkem, a má tudíž pocit lidské důstojnosti.

Aby byla tato komplikace překonána, musí mít jeho vyznání loajality formu znaku, poukazujícího aspoň svým textovým povrchem k jakýmsi vyšším polohám nezištného přesvědčení. Zelináři se musí dát možnost, aby si řekl: Vždyť proč by se koneckonců proletáři všech zemí nemohli spojit?

Znak pomáhá tedy skrýt před člověkem „nízké“ základy jeho poslušnosti a tím i „nízké“ základy moci. Skrývá je za fasádou čehosi „vysokého“.

Tím „vysokým“ je ideologie.”

Konec citátu.

Samozřejmě nechci srovnávat komunistickou totalitu s demokratickým prostředím. Zelinář byl vydán na milost a nemilost všeobjímající komunistické moci a jednal ve strachu z ní, dnešní ekonomické subjekty v takové situaci nejsou. Nicméně jistá analogie zde přece jen je - snaha být zadobře s těmi společenskými a mediálními trendy, o nichž se zodpovědní korporátní manažeři domnívají, že určují hlavní ideový proud dnešní doby, že reprezentují budoucí pokrok a proto se vyplatí s nimi demonstrovat svou sounáležitost. Svým replikováním pak korporace tyto trendy posilují a přímo spoluvytvářejí. Naopak soukromý zelinář si dnes nic takového do výlohy nestrčí. V čemž spatřuji jistou naději.