Před 76 lety končila 2. světová válka. Málo známou skutečností je, že první německá kapitulace byla podepsána již 7. května 1945 v Remeši. Tu signoval generálplukovník Jodl. O den později, především ze symbolických důvodů, se procedura opakovala v Berlíně, kde kapitulaci podepisoval polní maršál Keitel. Jodl i Keitel pak skončili jako váleční zločinci před norimberským tribunálem a nakonec na popravišti.

Generál wehrmachtu Toussaint, který kapituloval 8. května 1945 v Praze, měl o něco větší štěstí. Padl potom do amerického zajetí, Američané ho v roce 1947 vydali zpět do Československa, kde byl odsouzen k doživotnímu žaláři za zločiny proti lidskosti. Na Borech pak mj. maloval obrazy (dnes jsou tam vystaveny) a také se tam potkával s generálem Kutlvašrem, vojenským velitelem Pražského povstání, kterého komunisté po roce 1948 též “odměnili” za službu vlasti doživotním vězením.

Nicméně Toussaint začal v roce 1955 ve vězení spolupracovat s StB a v roce 1961 byl vyměněn se Spolkovou republikou Německo za dva chycené československé špiony. To poskytuje zajímavý obrázek o dnes tolik glorifikované německé poválečné denacifikaci: demokratické Západní Německo se pouhých 15 let po konci války neváhalo přihlásit k odsouzenému válečnému zločinci, navíc spolupracovníkovi komunistické tajné policie (což museli vědět), a zařídit mu svobodu.