Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, já bych se chtěl vyjádřit k tomuto návrhu zákona, který je zřejmě dobře předjednán mezi resorty i mezi různými jinými skupinami, kterých se může týkat, ale přesto bych si dovolil pár slov k němu říci. Pan ministr předpokládá, že víme, že systém obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů je nám dobře znám, že víme, že byl zaveden proto, aby bylo možné do roku 2050 dosáhnout dlouhodobého ambiciózního cíle redukce emisí skleníkových plynů o 80 - 95 % oproti roku 1990, že se tedy jedná o jakýsi nástroj, pomocí kterého chceme dosáhnout tohoto poměrně významného ambiciózního cíle, že to je nástroj, který se někdy zadrhne, který se někdy otupí, že to je nástroj velmi problematický, který se dokonce může obrátit proti svému uživateli. Dobře víme, třeba v minulém roce, myslím, nebo začátkem stávajícího roku, jsme řešili tady ve Sněmovně problém, který nastal, když se najednou prudce cena povolenek zvedla - já nevím - z 8 eur za povolenku, z 5 eur na 25 eur. Tenkrát jsme nevěděli jinou cestu a konsenzuálně jsme snížili daň z přidané hodnoty na teplo, čímž jsme významně pomohli našim teplárnám. Takže problematičnost toho nástroje je zřejmá.

Ten cíl, který má plnit obchod s povolenkami, má směřovat ještě zase k dalšímu cíli, a to je k cíli vybojovat úspěšně boj s klimatickou změnou, tedy boj proti globálnímu oteplování. Tady z minulého období máme asi dobré zkušenosti z debat o tomto tématu, které tady probíhaly poměrně dlouho. Ustálil se názor v té názorotvorné skupině u nás v České republice a tedy i v Evropě, že klimatická změna je jakýmsi božím trestem za činnost lidí ve věci výroby energie, spalování fosilních paliv, že to je hrozba pro existenci lidstva, že s klimatickou změnou je nutné bojovat a že není dovoleno pochybovat o tom, že se jedná o klimatickou změnu výhradně způsobenou lidskou činností, že se jaksi nedovoluje pochybovat, i když některé vědecké závěry zpochybňují tu teorii o tom, že stávající klimatická změna je způsobena lidmi.

Je to třeba znovu se objevivší fyzikální výzkum pánů Nikolova a Zellera(?), kteří ve své studii píší, že skleníkové plyny vlastně neovlivňují klima na Zemi, ale že toto klima ovlivňuje jakýsi složitější termodynamický efekt atmosférického tlaku. Já vím, že tento vědecký závěr už určitě byl zpochybněn a jiní vědci, pro které je boj proti klimatické změně součástí jejich ideologie, tuto vědeckou práci zpochybnili, ale musíme si uvědomit, že není jenom stoprocentně dokázáno, není jenom jedna stoprocentní jistota, totiž že klimazměna je způsobena lidskou činností. Jde to až tak daleko, že kdo si dovolí zpochybnit důkazy o tom, že se jedná o jednu z mnoha změn klimatu, ke kterým docházelo, kdo si toto dovolí tvrdit, že to je změna, ke které docházelo v historii planety a ke které bude docházet i v další budoucnosti naší planety, jedna z těch cyklických klimatických změn, kterých i naše civilizace byla svědkem a o kterých existují záznamy, tak tento je označen za popírače klimatické změny. Slovo popírač je použito poměrně velmi nekorektně a nečestně, protože u nás v českém jazyce a i v evropském kontextu má velmi negativní význam, velmi negativní souvislost, protože je už dlouhý čas používáno obvykle ve spojení popírač holocaustu jako označení těch lidí, kteří popírají existenci tohoto masového vyvraždění Židů nacistickým německým režimem. Proto si myslím, že i tady je třeba mít poměrně značnou míru tolerance a brát na vědomí i trochu jiné názory než ty, které jsou označeny světovým vědeckým ekologickým mainstreamem jako jediné platné.

Já bych si dovolil, protože jsem celkem známý tady ve Sněmovně jako člověk, který kriticky mluví o klimatické změně, připomenout a přemýšlet o této změně trochu jinak, z pohledu ekonomického. Tedy můžeme si položit otázku, co to bude znamenat pro hrubý domácí produkt v jednotlivých zemích v tom sledovaném období od stávajícího letopočtu do roku 2100, což je takový mezní časový okamžik, roky, ke kterým se naše plány vztahují. Jsou to plány zvláštní. V minulém volebním období se tady opakoval několikrát příklad, jak asi naši předkové si plánovali život a průběh 20. století na jeho začátcích, co všechno si od něj slibovali a co všechno si předsevzali, že splní do roku tehdy 2000. Co se všechno stalo, to víme, to zaznamenává historie, nakonec o jedné té události, ruské okupaci v roce 1968 jsme tady před nedávnou chvilkou mluvili.

Ale teď tedy zpátky k tomu ekonomickému vlivu. Podle projektu Stanfordské univerzity, který byl předložen jako vědecký závěr a výzkum, budou mít dopady změny klimatu do roku 2100 za následek propad hrubého domácího produktu především v zemích Afriky, Latinské Ameriky, v Austrálii a v Číně. Naopak ve většině zemí Evropské unie, v Rusku a v Kanadě změna klimatu přispěje k růstu hrubého domácího produktu. Např. v České republice se ve studii vlivem změny klimatu očekává nárůst HDP na hlavu o 102 % do roku 2100. O 102% ve srovnání se stavem, kdyby ke klimatické změně, tak jak ji očekáváme, že bude probíhat, nedošlo. Možná by se chtělo říci - to není zas tak špatné. Ta studie Stanfordské univerzity má jako svoji součást tu (nesrozumitelné) křivku, která tu závislost změny HDP na hlavu u nás, ale i v jiných zemích, na čase ukazuje. Ta křivka roste velmi strmě. Je zde i určitá oblast kolem té křivky, jak to bývá v takovýchto grafech, vyjadřující určitou míru nejistoty tohoto stávajícího očekávání. Ta míra pravděpodobnosti, že klimatická změna způsobí u nás naopak pokles HDP na hlavu, ta je taky potřeba zmínit. Tak pravděpodobnost toho, že vlivem klimatické změny dojde k poklesu HDP na hlavu o 0 %, tedy že se oteplení na HDP neprojeví, je 4 %. Pokles o více než 10 % má pravděpodobnost 3 %, o více než 20 % už jen 1 % a pokles HDP na hlavu o 50 % vlivem klimatické změny má pravděpodobnost 0 %, tedy nastat nemůže vůbec.

Možná si někdo z vás říkáte, co to je za odvahu tady říkat takováto nekorektní data, takovéto zvláštní souvislosti. Ostatně dneska, když jsem to uplatnil v jedné z debat v Českém rozhlase, tak paní moderátorka také zareagovala, jako že si snad přeji tento nárůst HDP jako cíl, že fandím té klimatické změně. No, ono to tak úplně není. Ono to je prostě tak, že tento odkaz na webovou stránku Stanfordské univerzity se nachází na straně 23 v důvodové zprávě předloženého návrhu zákona, ve shrnutí závěrečné zprávy RIA v našem sněmovním tisku. Čili nám to vlastně nepřímo sděluje pan ministr. Takže by se mohlo zdát, že s klimatem, s tou klimatickou změnou by měly bojovat hlavně země, které podle té studie na tom budou opravdu špatně a kde se tedy snížení HDP na hlavu očekává větší anebo dokonce významné, třeba právě Čína, Latinská Amerika, Afrika, USA, což jsou ovšem země, které s klimatem nijak výrazně nebojují, které proti změně klimatu nevedou takový boj jako Evropská unie, které naopak svůj rozvoj, mnohé z nich, staví na tom, že jakékoli ekologické zásady v podstatě ignorují. Nebudeme tady mluvit o tom, že bychom změny klimatu měli podporovat, protože nám přinesou nárůst HDP o 102 %, ale i takto je možné vnímat určitou informaci předávanou nám panem ministrem v jeho sněmovním tisku. Nakonec v té kapitole (nesrozumitelné) je zhodnocení rizik. Kromě tohoto rizika jsou uvedena další, která jsou už vážná rizika ekologická, sociální nebo bezpečnostní. Samozřejmě dopad těchto změn na Afriku může způsobit ještě dramatičtější migraci, než jaké jsme byli svědky např. v roce 2015.

Čili já to tedy uzavřu, že navzdory velkým pochybnostem a velkým obavám z toho, co může vůbec přinést ten systém obchodování s emisemi v budoucnosti, tak jsem si vědom toho, co pan ministr říkal, že to má svůj význam, že ta věc je domluvená s partnery. Proto jsem doporučil jako expert pro životní prostředí klubu ODS propustit jej do druhého čtení. Jenom jsem ještě na závěr zaznamenal kromě toho možného vlivu kolísání ceny povolenky na ekonomiku jednotlivých zemí, zejména tedy na tu fosilní energetiku, tak že se tady třeba nezmiňuje vůbec nic o tom, že byly podávány proti systému obchodování s povolenkami žaloby v roce 2007, 2009, 2012, ani žádná informace o tom, jak byly tyto žaloby řízeny. Čili i tohle je možné tomu tisku vytknout.

Děkuji za pozornost. Ve druhém čtení tedy se pak budeme věnovat tomuto tisku daleko podrobněji a případně se budu snažit najít, co bych mohl předložit jako pozměňovací návrhy. Děkuji mnohokrát za pozornost.