Novela zákona o ochraně přírody a krajiny, která ve Sněmovně dospěla do třetího, závěrečného čtení, je v přímém rozporu s názorem pana prezidenta. Zavádí bezzásahový systém na převažující ploše národního parku. Tento systém, uplatněný již ministrem Bursíkem po orkánu Kyril v roce 2007, měl za následek to, že na Šumavě uschlo více než 20 000 ha lesa, což bude mít zásadní negativní důsledky na funkci Šumavy jako přirozené zásobárny vody. Jsem přesvědčený o tom, že bezzásahový režim na převažujícím území parku je špatný a v pozměňovacím návrhu navrhuji, aby slova, která jej v zákoně nepřímo zavádějí, byla vypuštěna.

Pan prezident slibuje podporu tomuto zákonu, když říká: „Tento zákon nebudu vetovat za předpokladu, že bude dávat široká práva obcím na území parku.“. Já se o to, aby obce na území parku měly tato široká práva, snažím ve svém pozměňovacím návrhu, který říká, že návrh zón národního parku, návrh klidových území národního parku, stejně jako návrh zásad péče o národní park, tedy klíčové dokumenty pro soužití ochrany přírody a lidí, dohodne Správa parku se zástupci obcí, které jsou zastoupené v Radě Národního parku. Ministr životního prostředí naproti tomu navrhuje, aby se povinnost dohody týkala celé Rady NP. Zákon ale neříká, kolik členů má Rada mít. Například v případě Národního parku Šumava jsou tam zástupci 22 obcí, obou krajů a zástupce horské služby. Kromě nich může ředitel Správy NPŠ jmenovat neurčený počet členů rady z významných právnických a fyzických osob z oblasti ochrany přírody, kteří mohou zástupce obcí v krajním případě přehlasovat. Tomu se snaží můj návrh zabránit.

Vím, že z logického i právního hlediska si pan prezident může dělat, co chce, ale doufám, že když se tato práva obcí do zákona nedostanou, bude zákon vetovat a dá tím možnost znovu o něm ve Sněmovně jednat.

RNDr. Jan Zahradník
člen vedení poslaneckého klubu PČR, zastupitel statutárního města, člen regionální rady