Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, teče to tak rychle jako voda, najednou se odbyla úvodní slova, pan zpravodaj to vzal velmi rychle, pan ministr dokonce začal svůj projev tím, že vzhledem k hluku v sále je ten zákon nepodstatný, usoudil, že ten hluk v sále indikuje nepodstatnost toho zákona. Není tomu tak. Ten zákon je nesmírně podstatný, nesmírně významný, zejména proto, že jeho průběh, jeho navrhování a projednávání se zdá být příznačným pro poslední dobu, posledních možná několik let práce Ministerstva životního prostředí.

Tento vodní zákon je takovým typickým příkladem návrhu, který byl předložen již v minulém volebním období. Už jsme tehdy o něm jednali. I do tohoto období přišel jako taková vlastně technická novela, která má naplnit ty požadavky, které pan ministr tady ve svém proslovu zmiňoval. Pak se ale stalo, že byly předloženy pozměňovací návrhy, které významně do těch nejvýznamnějších ustanovení zákona zasahují. Ty pozměňovací návrhy jsou předloženy samozřejmě poslanci. Ono to jinak ani v průběhu našeho procesu nejde. Například třeba návrhy pana kolegy Schillera. My ale víme, že jsou to návrhy, které připravilo ministerstvo, které tím vlastně obchází správný legislativní proces.

Například pan poslanec Schiller navrhuje ve svém návrhu, který je skrytý pod návrhy schválenými výborem pro životní prostředí, aby v obsazích žump nebo jímek u rodinných domů, s nimiž podle tohoto zákona bude muset být nakládáno tak, že budou odvezeny autorizovanou osobou na čističku odpadních vod a tam vyčištěny - tento návrh jsem kritizoval už v minulém období, volal jsem po tom, aby ministerstvo předložilo analýzu dopadu tohoto návrhu povinnosti vyvážet jímky na čističky, aby provedlo analýzu toho, zdali čističky odpadních vod v obcích mají dostatečnou kapacitu. To se nestalo.

Už takto problematický návrh je ještě panem kolegou Schillerem na základě návrhu Ministerstva životního prostředí doplněn o to, že tyto vody nesmějí obsahovat zvlášť nebezpečné a škodlivé látky. To vypadá velmi chytlavě, velmi lákavě, protože přece nikdo z nás by nechtěl, aby do přírody, do vodních toků, nádrží, tekly zvlášť nebezpečné a škodlivé látky. Přesto tento významný návrh, který může ovlivnit fungování soustavy čistíren, byl takto dá se říci ne úplně standardně /já nechci použít slovo pokoutně/ předložen. Prostě takovýto návrh měl být přece projednán v řádném legislativním procesu, měla k němu být vydána oponentní stanoviska, měl být projednán s těmi, kterých se bude dotýkat, to znamená se Svazem měst a obcí České republiky, se Svazem průmyslu a obchodu a dopravy, aby to skutečně odpovídalo současnému stavu a ne takto bez předchozího řádného projednání.

Tento postup není úplně ojedinělý. My můžeme zaznamenat - v minulém volebním období, asi tak před dvěma lety, byl takto do projednávaného zákona o odpadech vpraven pozměňovací návrh Ministerstva životního prostředí, který tehdy, myslím, přednášel pan poslanec Okleštěk, a který vlastně způsobil, že od roku 2024 bude u nás zákaz skládkování odpadu na skládkách. Nebyly k tomu schváleny žádné doprovodné zákony, které by definovaly způsob postupné úpravy cen za skládkování atd. a dnes, kdy se ten termín roku 2024 blíží, začíná vznikat určitý chaos a zmatek. Ukončení skládkování prostě nemá alternativu. Nejsme přece schopni prosadit jediné zařízení na energetické využití odpadu. Vždycky přijde někdo, kdo tomu zabrání - ekologové, občané sousedních obcí. Kolabuje recyklace odpadu. Čili tohle je podobný příklad, který teď tady máme před sebou.