Ale nyní bych tedy chtěl vystoupit jako řadový poslanec a člověk, který si dobře pamatuje různé okolnosti, které předcházejí dnešnímu dni, a které se dají jaksi časově posunout až do poloviny první dekády tohoto století a možná dá do souvislosti některé věci, které oba páni ministři, možná záměrně a pan předkladatel určitě nezáměrně, nezmiňují. Ono, je to tak. Kůrovec napadl rozsáhlé plochy českých a moravských lesů. Odhaduje se 5 mil. plnometrů dosud vytěženého dřeva, což je nebývalé vzhledem k tomu, že samozřejmě dřevo znehodnocené kůrovcem má velmi nízkou cenu a majitelům lesů způsobuje obrovské ekonomické ztráty.

Hledá se samozřejmě viník toho všeho. Hledá jej předchozí pan ministr Milek. Bude jej určitě hledat i pan ministr stávající. Minimálně je zde několik podezřelých, aby byli tedy shledáni, že jsou viníci této věci. Tady už některé věci zazněly. Jsou to Lesy ČR, možná i vojenské lesy. U Lesů ČR to ztělesňoval odvolaný ředitel Szórád. Možná těmi viníky mohou být i ministři, ať už všichni ministři zemědělství do tedy stávajícího jmenovaného, případně ministr životního prostředí. Mezi další podezřelé patří klimatická změna, sucho. O tom tady bylo již také hovořeno. Kupodivu i čeští lesníci a také i smrky. O tom ale budu mluvit posléze.

Neříká se ale, jestli (?) je pravda o tom, jak ta ochrana přírody v současné době vypadá a jak se ochrana přírody v podání a interpretaci ekologických aktivistů na stávajícím stavu podepsala. Je to prostě tak, že minimálně tedy od orkánu Kyrill a od týdnů a měsíců po tom, kdy pustošil naše hory, tedy od zimy roku 2007, je vlastně kůrovec jakýmsi chráněným druhem. Tehdy bylo rozhodnuto, že polomové dříví zejména tedy v Národním parku Šumava, v tehdejších prvních a v části druhých zón nebude vytěženo, nebude zasahováno. Tehdy o tom rozhodl pan ministr Bursík. Já jsem tady mnohokrát už opakoval tuhletu souvislost. Mluvil jsem o tom, že pan ministr rozhodl tehdy, že nebude postupováno podle lesního zákona, že dřevo nebude vyvezeno, že zůstane ležet s tím, že přijal plnou odpovědnost za všechno, co se následně stane. O tom převzetí odpovědnosti mohu vydat osobní svědectví, protože jsem byl na senátním slyšení téhož roku, někdy na podzim, nebo možná před létem, teď si přesně nevzpomínám, ale kdy pan ministr Bursík tehdy přijal za vývoj plnou odpovědnost. Existuje určitě zápis z toho jednání. Ta jeho odpovědnost je dneska kdo ví, kde. Podobně jako pan tehdejší ministr Bursík.

Takže se Šumava stala vlastně jakousi líhní kůrovce. Já nevím - pan ministr Brabec mě určitě nařkne, že se také domnívám, že kůrovec doletí ze Šumavy do Beskyd, ale já si to úplně přesně nemyslím. Myslím si jenom, že tady došlo k velkému posunu toho vůbec vnímání toho problému. K tomu se také za chvilku dostanu. Nynější situace má zřejmě svůj původ v roce 2015, kdy bylo veliké sucho. Suchá půda byla velmi hluboko pod úrovní terénu, možná jeden metr. Usychaly smrky. A stromy, které mají, ale to už tady bylo řečeno, snížený přísun vody jsou suché, tak chutnají kůrovcovi. Jsou jím přednostně vyhledávány a usychají po napadení.

Četl jsem někde, že na Severní Moravě uschlo asi 20 tis. hektarů lesů. To ani nedosahuje oněch 25 tis. suchých lesů na Šumavě včetně lesů vykácených v důsledku kalamit jako pufrační zóny před šířením kůrovce. Pan ministr životního prostředí s oblibou říkal, já jsem to také několikrát slyšel, že se v České republice již v letech 2015 až 2016 rozjížděly podmínky pro největší kůrovcovou kalamitu od dob Marie Terezie. To je určitě pravda. Ale tady je třeba si položit otázku, co tento pan ministr Brabec v oněch letech dělal. My, kteří jsme tady seděli ve Sněmovně, si vzpomínáme, že pan ministr Brabec prosazoval a nakonec i prosadil novelu zákona 114/1992 o ochraně přírody a krajiny. Bylo na výslovné přání ekologických aktivistů, za jejich vydatné podpory, za jejich potlesku. A tato novela mimochodem, mimo jiné v zásadní věci také umožnila, že se rozlohy bezzásahových území v národních parcích rozšířily na více než polovinu těchto území. Na těchto územích se proti kůrovci nezasahuje.

A samozřejmě, že kůrovec se potom může šířit do ostatních lesů, ať už bezprostředním okolí, k čemuž se tedy Správa parku na Šumavě bránila kácením zdravých stromů, aby se šíření kůrovci zabránilo. Anebo také se kůrovec šíří přepravou těch vykácených, napadených smrků po území republiky. I to je jeden ze zdrojů šíření kůrovce. Tahle novela byla prosazována v naprostém rozporu s názorem a voláním o lesnické veřejnosti, která varovala proti tomu, která varovala před tím, aby byla rozšiřována bezzásahová území, jako tedy možný zdroj budoucích problémů pro šíření kůrovce.

My si určitě pamatujeme, kdo jsme tady seděl, na ty stovky, možná tisíce mailů, které jsme dostávali od vlastně příznivců toho zákona. Ty maily byly často podobného textu jako je... budily dojem jakési předpřípravy, prefabrikace. Někdy dokonce se dalo vystopovat podle naivně zanechaných stop, že to jsou maily vyprodukované hnutím Duha. Kdybychom chtěli uvést nějaké historické příměry nebo historické srovnání, tak těch kůrovcových kalamit tady bylo určitě víc. První doložená taková kalamita je ta známá kalamita po vichřici z let 1868 až 1870, v 19. století. To my známe z Klostermannových románů, zejména tedy z románu V ráji šumavském, který líčí situaci na Šumavě po této obrovské kalamitě, která nastala. Rozsah té kalamity, té kalamity z 19. století byl překonán až teprve kalamitou po orkánu Kyrill v roce 2007, a tedy pak v dalších letech, kdy tedy byla kalamita na Šumavě právě vinou kůrovce šířeného ze stromů padlých při orkánu Kyrill. 

V soukromých lesích i v lesích státních, spadajících pod Ministerstvo zemědělství a obrany, tedy v Lesích České republiky i ve Vojenských lesích a statcích bylo to kalamitní přemnožení kůrovce zastaveno za dva až tři roky. Na Šumavě to trvalo až do roku 2013, tedy 7 let. Byla to tedy kalamita o 500 tisíc kubíků větší než ta klostermannovská z onoho 19. století.

Musím říct, že způsob, kterým Ministerstvo životního prostředí a Správa národního parku využily orkán Kyrill, je alarmující. Ponecháním nezpracovaného dříví v prvních zónách a v části druhých zón byly nastaveny optimální podmínky pro vznik kůrovcových kalamit, které letos na území republiky vrcholí. Musím říct, že pro ekologické aktivisty, vědce, kteří jsou s nimi spřízněni a bohužel i pro některé představitele veřejné správy z tehdejšího Ministerstva životního prostředí byl Kyrill z roku 2007 vlastně darem z nebe. Tehdy probíhala jednání o zonaci národního parku, o zásadách péče v národním parku, složitá jednání s obcemi, kde se diskutovalo a tvrdě vyjednávalo o každém hektaru toho bezzásahového území prvních zón. A tady najednou ministr Bursík pochopil, že toto jednání může skončit, že tím, že nechá kůrovce vylétnout z padlého dříví v prvních a druhých zónách, dojde ke kalamitě, která vlastně tu kýženou divočinu učiní dosažitelnou a která bude vlastně na dosah ruky.

Jakoby tady byla nějaká paralela možná s tou dobou před 140 lety. Tehdy také byla kůrovcová kalamita některými lidmi vnímána jako dar z nebe. Leopold Zeithammer ve své knize Šumava, kraj a lid, která vyšla v roce 1902 v českém vydání, předtím bylo německé vydání v roce 1896, připomíná kalamitu z let 1868 až 1870 těmito slovy: Charakteristickým názvem pro označení pohromy kůrovcové jest v ústech lidu obvykle pojmenování doba broučková, kterouž lidé ještě dodnes jako dobu zlatého věku vynášejí, kdy se všem lidem znamenitě dařilo. To slovo dnes připomíná rok 1896, kdy Zeithammer svou práci, svoji knihu psal. A my to známe z literárního pojetí z Klostermanna.

Ke ctím a k zásadám a k posvátným pravidlům lesnického stavu v Čechách patřilo vždy vystupovat proti kůrovci. Mladí lesníci se to učili již na lesnických školách. Legendární profesor na písecké lesárně, inženýr Forst prý říkával těm mladým adeptům lesnického stavu: Lesníci, kůrovec je váš prokurátor. A já říkám: Ano, je to tak. Ten všechny chyby využije a náležitě potrestá. A už z dob Marie Terezie, zmíněné tehdy někde v nějakém televizním rozhovoru panem ministrem, platí, že proti kůrovcové kalamitě se zasahuje celostátně a důsledně všude. Byl vydán lesní řád, v němž bylo nařízeno tvrdě trestat ty, kteří v lese souší napadených kůrovcem těží zelené stromy. A právě to se dělo na Šumavě, a tak bylo vytěženo jako ochranné těžby takřka 400 tisíc kubíků dřeva, tedy zdravé stromy, které měly v lese zůstat. Odvolaný asi neměl být pan generální ředitel Lesů České republiky Szórád, ale ministr životního prostředí Richard Brabec.

Chtěl bych tady ocitovat slova pro mne velmi uznávaného odborníka na lesnictví, lesníka a soudního znalce, inženýra Ivo Viceny, který k tomu píše v časopise Ochrany přírody a krajiny. Časopis Ochrana přírody, omlouvám se tady za zkomolení názvu, z počátku roku 2018 přinesl několik článků o současné kůrovcové kalamitě. Vyjádřila se řada odborníků, Benda, Čermák, Čada, Dolejský, Havíra, Hruška, Chlapek, Kadavý, Kopáček, Mikita, Pelc, Pospíšil, Servus, Vrška. A tady pan kolega Vicena k tomu uvádí následující: K tomu, co oni píší, že jako hlavní příčina kalamity je velké sucho a také veliké zastoupení smrku. A pan inženýr Vicena píše: Mnohé důvody současné kalamity vycházejí z názoru, který život v lesích a v přírodě vyvrátil. Současné období je skutečně mimořádně suché, což však neznamená, že je to první sucho, které prožíváme. Období velkého sucha byla například v letech 1947, 1974, 1983, 2003, 2013, také i v letech 2015 a 2016. Je možné uvést i léta dřívější. Vždycky znamenala zvýšený výskyt kůrovců, ale nikdy nedosáhl takového kalamitního rozsahu jako nyní.

Důvodů pro současný hrozivý vývoj je několik. Uvádí se, že v rezervacích Boubín nebo Žofín kalamity nevznikly, přestože se tam nezasahuje, že tam pomáhá ptactvo, vysoká nadmořská výška, nižší vysokohorská teplota, že se tam kůrovec vyvíjí pomaleji, že tam ponechaná hmota k zetlení chrání půdu před degradací a erozí, že rozmnožení brouka je jedinečná příležitost k podpoře přírodních procesů. Už se ale neuvádí, že jiné rezervace, kupříkladu Trojmezná, byly kůrovcem zničeny totálně. Důsledkem je, že ve srovnání s rokem 1990 se kůrovec v celé republice rozmnožil na desetinásobek a že i potřeba lidí a mechanizace k jeho zpracování je nyní 10 x vyšší. Máme vážné obavy o vodu a o přírodu i o naše lesy a hory, Šumavu, Jeseníky i Vysočinu. Holiny po kůrovci ještě zvyšují průměrnou teplotu porostů i půdy, její přehřátí ničí úrodnou humusovou vrstvu a zhoršuje podmínky pro budoucí obnovu.

Vedou se spory o to, jak mohou lesy ovlivnit potíže se současným suchem. Na jedné straně pánové Hruška, Kopáček, Kaňa a Turek tvrdí, že suché lesy na poměry v jímání, odtoku a celkové vlhkosti nemají vliv, avšak podstatně dlouhodobější šetření pánů Pokorného, Čermáka, Švihly, Šacha a Černohouse vedou k opačnému výsledku. Také musíme připomenout, že minulá suchá období nás postihla v době, kdy naše lesy byly v podstatně lepším pořádku.

Záměrně se nikde nepíše o tom, jak podstatně se zhoršilo hospodaření v lesích, jak hrubě se zanedbaly dlouhodobě osvědčené postupy při ochraně lesa. Vůbec se neuvádí, že základní pravidla pro ochranu proti kůrovci se v posledních letech nedodržují, že když před 10 až 20 lety se do lesů začal zavádět bezzásahový režim, který přímo rozmnožuje kůrovce a že se naprosto nedodržuje zásada, aby napadené stromy byly do konce června zpracovány, tedy nejen pokáceny a prodány, ale také v tomto termínu byly odkorněny a chemicky nebo spálením asanovány. Škodlivou bezzásahovost podporuje i certifikační organizace FSC, zde několikrát zmíněná. V rozporu s potřebou ochrany se předepisuje, aby v porostech zůstávala nezpracovaná dřevní hmota údajně ke zlepšení půdy, ale zamlčuje se, že na této hmotě se dobře množí kůrovec a že je to rizikové pro budoucí lesy, poněvadž jde nejméně o osm druhů hub, které sice působí hnilobný rozpad ležícího dřeva, ale zároveň napadají i zdravé stromy jako paraziti. Neuvádí se, že současným lesníkům u Lesů České republiky vyhovuje, když se kůrovcem napadené hmoty zbaví rychlým prodejem a přiblížením. Odběratelským organizacím pak příliš nezáleží na tom, zda jsou stromy napadeny a co se s nimi má dělat.

Dlouhodobě se také zanedbává výchova mladých porostů, jako jsou prořezávky a probírky, jejichž rozsah poklesl o čtvrtinu a zhoršila se tím odolnost budoucích porostů. Postupně se snižuje hustota zakmenění dospělých i dospívajících porostů, které jsou pak více poškozovány větrem. Rozšiřuje se tvrzení o tom, jak listnáče ve smíšených porostech v budoucnu porosty zpevní, i když šetření v nejvyšších polohách Šumavy ukázalo, že smíšené porosty byly při vichřici Kyrill v roce 2007 poškozeny stejně jako porosty smrkové.

Také listnaté dřeviny mohou být v budoucnu napadeny i kalamitně různými škůdci, kterých je na buku, dubu, jasanu, jilmu i olši přes třicet druhů. Rozmnožování kůrovce vydatně napomáhají takzvané bezzásahové porosty ve zvláště chráněných územích, národních parcích i mimo ně, o kterých se bez ověření tvrdí, že se z nich snad jednou po staletích stane odolná divočina. Záměrně se zamlčuje, že mnohým akciovým společnostem vyhovuje, když si zpracování napadených stromů mohou rozložit do delšího časového období, než to vyžaduje biologický vývoj škůdců. Udivuje, že Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zemědělství o tom vědí, ale bojí se patrně proti ekonomicky silným akciovým společnostem zakročit a nezabývají se tím, jak tento úpadkový systém změnit. Já podotýkám, že jsou to společnosti nejenom ekonomicky, ale spjetím s koncernem Agrofert také i politicky silné. Vládě také nevadí, jak silně nynější kalamitní stav podporují předpisy o veřejných zakázkách. Ke změnám je nutno přikročit neodkladně. Škody na přírodě, lesích, vodách a životním prostředí jsou obrovské. Natolik inženýr Ivo Vicena, lesník a soudní znalec v oboru lesnictví.

Hnutí DUHA a jejich specialista na lesy doktor Bláha vyzývají k záchraně českých lesů tak, že by se mělo skončit se smrkovou monokulturou, že bychom se měli zbavit 80 % smrkových porostů v České republice. Zbylých 20 %, což jsou lesy v horských oblastech, by mohlo podle Bláhy zůstat. Zůstaly by tedy v oblastech, kde je většinou chráněné území, chráněný režim, kde se nezasahuje proti kůrovci, lesy usychají a škůdci se šíří dál. Výsledkem této ideologie může být to, že budoucí generace budou dovážet miliony kubíků já nevím odněkud třeba z Jižní Ameriky, jako dneska je tomu v Německu.

Vláda nedělala nic proto, aby se napadané kůrovcové dříví mohlo ve státních lesích co nejdříve zpracovat. Nadále platí zákon o zadávání veřejných zakázek i bez výjimky pro krizový stav. Nadále trvá, že soutěž o získání zakázky na zpracování kůrovcového dřeva trvá i až několik měsíců a to je již na včasný zásah pozdě. Vláda také nic neudělala proto, aby již dávno přišlo do lesnictví chybějících dva tisíce kvalifikovaných dělníků a čtyři tisíce nekvalifikovaných dělníků, kteří scházejí v oboru. Hledáme, kde můžeme, ty kvalifikované lesníky. Teď vím, že se někde pohybuje žádost 38 ukrajinských lesních dělníků o umožnění vstoupit na trh práce v tomto oboru u nás. Jsem zvědavý, jak dlouho jejich vyřízení bude trvat.

Otázka tedy zní, kdo se má starat o české lesy? Je to jasné. Mají se o ně starat lesníci. Má to ale háček. Vůdčí úlohu v diskusi o ochraně přírodě a krajiny, jejíž součástí lesy bezesporu jsou, hrají již poměrně dlouho ekologické organizace a ekologičtí aktivisté. Ti se snaží prosazovat větší či menší míru bezzásahovosti, ponechání přírody jejímu samovolnému vývoji. A je třeba přiznat, že jsou v té diskusi úspěšní. Podařilo se jim prosadit schválení zákona o ochraně přírody a krajiny, který zakotvuje bezzásahový režim na většině území národních parků. Stále se snaží ovlivňovat pohled veřejnosti na lesy, zdůrazňují jejich ekologickou funkci a potlačují jejich funkci hospodářskou. Poměrně značná část veřejnosti bohužel je ochotna na jejich argumenty slyšet a podporovat je, minimálně například podpisy pod různé petice. Naproti tomu poměrně široká odborná obec lesnická je v defenzivě. Její názor, že o les je potřeba se citlivě starat, ať již se jedná o les v národním parku nebo mimo něj, je zpochybňován, lesníci jsou označováni za zpátečníky a škůdce české přírody.

Současná situace s katastrofální kůrovcovou kalamitou paradoxně nahrává ekologickým aktivistům. Ti dělí vinu za šíření kůrovce mezi lesníky a smrky. Já se chci zastat obou, jak lidí, těch nešťastných lesníků, tak stromů. Lesníci jsou u nás tradičně vysoce vzdělaní, navazují na zkušenosti generací svých předchůdců a cítí osobní odpovědnost za české lesy. A smrk, a to už tady pan ministr Brabec také zmínil, je po staletí nejvýznamnějším hospodářským produktem našich lesů, mimo jiné také proto, že jeho dřevo je levné, dá se s ním snadno manipulovat, dá se dobře zpracovat i obrábět, je přiměřeně trvanlivé a v neposlední řadě také slouží jako kvalitní topivo.

Co bude tedy s našimi lesy? Je možné zastavit šíření kůrovce, případně obnovit ty lesy, které již kůrovec sežral? Podle mého názoru to možné je. Je jen třeba zásadně změnit atmosféru, ve které diskuse o řešení problému probíhá a je nutné nalézt řešení rychle. Podle mého názoru musí neprodleně převzít pod garancí státu vůdčí roli v záchranné akci představitelé české odborné lesnické obce. Jsou mezi nimi vynikající odborníci, schopní se s tímto úkolem vyrovnat. Stát také musí přehodnotit dosavadní ekologický přístup k lesům včetně zásadní revize principu bezzásahovosti v národních parcích a důsledného zabránění pokusům ekologických aktivistů aplikovat tento princip i na lesy mimo národní parky. Zdá se, jakoby již bylo pozdě. Premiér nevyhlásil stav nouze, jako to udělal v roce 2007 Topolánek. Tento stav by umožnil přinejmenším daleko pružnější aktivizaci kapacit pro likvidaci kůrovcových stromů, jako tomu bylo po Kyrillovi, kdy se zakázky na kalamitní práce v lese zadávaly nikoliv pomocí otevřených výběrových řízení, ale pomocí jednacího řízení bez uveřejnění, což zásadně zrychlilo proces zadávání zakázek. A obávám se, že tenhle návrh narazí na dozvuky toho protikorupčního třeštění. Ale podle mě je jediným, který může situaci nějak pomoci.

Jako to obvykle bývá, objevili se ti, kteří dávají dobré rady. Bohužel není pro mě velkým překvapením, že tímto rádcem je také Hnutí DUHA, která radí ve svém materiálu Co dělat, abychom zachránili naše lesy. Chtělo by se použít prastaré rčení "zloděj volá: chyťte zloděje". Ekologičtí aktivisté z Hnutí DUHA mají na svědomí miliony uschlých stromů na Šumavě. Když kůrovec řádil na Šumavě, mluvili tito aktivisté o tom, že kůrovec je součást přírodního cyklu, že v bezzásahových zónách se nesmí zasahovat ani proti němu a že je vlastně jakýmsi nástrojem, který obnovuje les. Chtějí zavést princip bezzásahovosti i v lesích, které jsou považovány za lesy hospodářské. V současné době si Hnutí DUHA vytklo další prosazování bezzásahovosti, tedy výroby divočiny formou přijetí standardu FSC na větší lesní celky a tím pádem hrozí další šíření parazitických škůdců bez možnosti jejich reálného omezení. Všechny jejich rady je nutné porovnávat s tím, jak se vyjadřovali k situaci na Šumavě a jak také po dobu zákona o ochraně přírody a krajiny ovlivnili a vlastně prosadili.

Přese všechno jsou dva body, ve kterých je možné s Hnutím DUHA souhlasit, z jejich materiálu Co dělat, abychom zachránili naše lesy. Jsou to návrhy na nutnost transformace státního podniku Lesy České republiky, to za prvé. A za druhé na potřebu změnit systém zadávání veřejných zakázek ve státních lesích, které jsou zdaleka největším zadavatelem v oblasti lesnictví. Oni tam sice úplně přesně neuvádějí, jak by se to konkrétně mělo udělat. Ale je to aspoň něco. Já k tomu mám hned jeden návrh. Jak Lesy České republiky, státní podnik, transformovat? Tak je možné, a stávající zákon o státním podniku to umožňuje, vytvoření odštěpných krajských závodů, tedy vrátit se ke struktuře, kterou měly Lesy České republiky v době před rokem 1989, kde tedy bylo generální ředitelství, byla krajská ředitelství, lesní závody a lesní správy. A o ten daný lesní úsek se staraly ty lesní správy. Tedy mohly by dnes být zadavateli těch výběrových řízení ony. To znamená, že by nakonec mohlo dojít k zamezení jasné dominance velkých dřevařských firem, které v těch velikých komplexních zakázkách prostě dominují a obvykle vítězí.