Zneužívání pro politické účely si naše dějiny za poslední století užily až až. Poté, co s pádem komunistického režimu skončilo soustavné překrucování smyslu husitských válek a vlastně do značné míry i období Velké Moravy, zdálo se, že historie bude již nadále apolitickým územím. V poslední době však politika opět začíná do výkladu dějin zasahovat. Zatím jen pozvolna, ale přesto viditelně. Kromě nedávné zprávy o tom, že by snad Bezpečnostní informační služba měla jakýmsi způsobem korigovat výuku dějepisu na českých školách, se zatím průnik politiky do výkladu dějin omezuje na komentáře a výroky jednotlivých angažovaných politiků. Pokud však mají politici vůli přizpůsobovat výklad významu historických událostí dnešnímu kontextu a svým politickým cílům, lze očekávat, že se to dříve či později odrazí v praxi – například ve školství.

Je v zásadě jedno, o jaké politiky jde, z jakého pólu politického spektra pocházejí nebo jakou stranickou knížku mají v kapse. Předseda SPD Okamura na sociálních sítích prohlásil: „Cyril a Metoděj byli Evropané, ale nikdy nešířili nějaké multikulturní bludy, ale naopak s nasazením svých životů posilovali národní svébytnost a národní kultury a tradice našich slovanských předků proti germanizaci, kterou se nám pokoušeli vnutit z tehdejší západní Evropy“. A abychom byli spravedliví, uveďme výrok Okamurova protipólu, Miroslava Kalouska: „Ten příběh mě nepřestane fascinovat. Dva špičkoví vědci své doby opustí pohodlí a vydají se pěšky do divočiny. Za pár let tu založí kulturu, z níž čerpáme dodnes. Zaplaťpánbůh nebyl Rastislav členem SPD, to by do země žádné imigranty nepustil.“ Uf… Jak to jen okomentovat?

Abych řekl pravdu, nevzpomínám si již ze své školní docházky, jak se doba Velké Moravy vyučuje. Možná že Okamura s Kalouskem jsou jen obětí omylů vzdělávacího systému, který se drží jakéhosi romantizujícího pohledu, v němž Cyril a Metoděj přinášejí kulturu a vzdělání do země barbarů. I kdyby však tomu tak ale bylo, člověk nepotřebuje široký rozhled v období raného středověku na to, aby dokázal pochopit, že pokoušet se jakoukoliv historickou událost z 9. století naroubovat na dnešní politickou a společenskou realitu, nedává sebemenší smysl. Pojmy jako multikulturalismus jsou platné pouze pro dnešní kontext, stejně jako to platí pro jakoukoliv jinou ideologii, která vznikla jako reakce na určité intelektuálně společenské prostředí. Stejně tak nedává smysl vidět v Cyrilu a Metodějovi jakousi obdobu dnešních migrantů. V době, kdy byla střední Evropa prakticky liduprázdná a osídlení se omezovalo na několik málo sídel oddělených takřka neproniknutelným lesem, se jakýkoliv pohyb větších skupin lidí ani zdaleka nepřibližoval tomu, jak vidíme migraci dnes, po zkušenosti s migrační krizí.