Děkuji. Já bych chtěl poděkovat Sněmovně, že schválila zařazení toho bodu a já věřím, že to bude k užitku, když se tady povede tato debata. A děkuji za uvedení panu ministru Stropnickému. A řekl bych k té debatě několik poznámek úvodem. Rád bych reagoval třeba na to, co tady zaznělo z úst pana poslance Benešíka, pana předsedy Benešíka, který řekl: Proč se tím zabýváme až nyní? To jsme si nevšimli toho, že ta válka už trvá několik let? Já bych chtěl říci, že existuje docela silný důvod, proč se zabývat tímto problémem. A není to tak, že bychom mohli říci, že se tam pět let vraždí a nemá cenu se o tom bavit. Ale chci vám říci, nejde jenom o těch půl milionu mrtvých. Jde o to, že v Sýrii jsme svědky něčeho, co se nabývá proxy válka, tzn. konflikt, ve kterém se válčí v zastoupení, to je něco podobného, co se dělo na území tohoto státu někdy v 17. století, když tady byla třicetiletá válka a na našem území se utkávaly různé armády. A díky tomu v tehdejších územích tehdejšího státu našeho zůstala po této válce jenom třetina obyvatel. Tak si představte zhruba ty události třicetileté války a jejich dopad na tehdejší obyvatelstvo našeho území, a něco podobného se děje v Sýrii. Protože v tom konfliktu nedochází k tomu, co se běžně při válkách děje. Totiž, v normálních válkách se vyčerpají lidé, vyčerpají se zdroje a na tu všeobecnou únavu ta válka taky občas skončí. Jenomže to se nestane, když stejně jako tehdy v té třicetileté válce do toho území jsou dodávány odjinud nové a nové nejenom zbraně, nové a nové nejenom munice, ale dokonce i lidé. Dokonce se tam sjíždějí bojovníci, kteří na území toho státu vlastně pokračují daleko déle než by udrželo to obyvatelstvo té vlastní země, to už by dávno bylo vyřízeno. Jenomže protože je tam všechno dodáváno téměř nekonečně, tak se tam dá válčit potom desetiletí. V tom je ta tragédie toho konfliktu. Že chudáci Syřané.

Pro mě byl pěkný zážitek - nebo pěkný - hrozný zážitek s jedním malým syrským chlapcem, mladým, který mi řekl: "Mně už je úplně jedno, kdo ty bomby shazuje! Mně je to úplně ukradené, kdo to je. Prostě je to příšerné a nedá se v tom žít!" A ti, kteří tam jsou účastni, to přece všichni víte, to je Írán, to je samozřejmě Rusko, to je Turecko, 2 000 vojáků Spojených států amerických, prostě všichni tito tam jsou a vlastně vedou tento proxy konflikt, konflikt v zastoupení, který nejenom, že je strašně devastační pro tu Sýrii samotnou, proto říkám: chudáci Syřané! Ale který je především také, přátelé strašně nebezpečný. Protože nebezpečí toho proxy konfliktu je v tom, že se tam vlastně na tom území střetávají možnosti. A že se dokonce mohou střetnout fakticky. A v tom je dokonce riziko konfliktu, který může ještě přerůst! A v tom se nás to zatraceně týká.

A zrovna v té situaci, která vznikla před několika dny, se to vlastně rýsovalo. Protože všichni si vzpomenete, že když americký prezident Donald Trump varoval Rusy a řekl to svoje: Get ready, Russia! - Chystejte se, Rusové, posílám vám tam pěkné nové chytré zbraně, rakety! - tak na to Rusové odpověděli: No, jenom je pošlete, my vám je sestřelíme. A vzápětí také napadneme ta místa, odkud ty rakety byly vyslány. A když tohle řeknu, tak si uvědomujete to obrovské riziko té situace. Protože v té chvíli by se dostali do konfliktu Rusové s Američany. A to je přece to, co si pamatujeme ze 20. století. Bylo to obrovským rizikem konfliktů, které najednou vzniknou z jedné příčiny na jiném území, ale které pak přerostou v konflikt obrovského rozsahu.

Takže odpovídám ještě jednou panu kolegovi Benešíkovi. Proč bychom se tím měli zabývat? Protože tady kdekdo cítí i v této zemi, že nebezpečnost toho, co se tam děje, je obrovská. A že nikdo neví, kdy může dojít k té miskalkulaci, k tomu špatnému odhadu. A k reakci, která může najednou vést k něčemu, co si ani neumíme představit.